Detail kreativce

Adam Ondra, největší lezecká ikona současnosti, dosahuje fenomenálních sportovních výkonů. Z nemluvného introverta se stala světová sportovní hvězda a z touhy lézt úkol vždy zvítězit. Skrze Adamův příběh a jeho tvrdou přípravu na olympiádu v Tokiu ve filmu sledujeme proměnu sportovního lezení a sportu obecně, vliv komerčních tlaků, médií a diváků toužících po show, ve kterou se lezecké závody mění. V kontrastu se samotou, která provází Adama při jeho každodenním tréninku, a s přírodou, která jej obklopuje při lezení na skalách, se ke konci filmu ocitáme na největší sportovní akci vůbec, na letních olympijských hrách. Zde heslo "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se" již dávno nahradilo nové: "vítěz bere vše". Součástí Adamova světa je mnoho lidí, kteří mu v jeho cestě pomáhají. Především je to jeho žena Iva, která je jeho největší oporou. Jaké to je žít po boku světové celebrity? Lezení je vášeň a touha, Adam Ondra posunul hranice tam, kde se to zdálo být mimo lidské možnosti. Lezení obětoval doslova vše a teď ho stále naléhavěji čeká nová výzva – rodinný život.

Dálava. Dva tisíce osm set padesát dva kilometrů mezi Brnem a Divějevem, mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají? Mimořádně intimní dokument Martina Marečka je působivou výpovědí o stavu současné rodiny a analýzou odvěkého vztahu otec a syn. Čistá forma putování tam a zase zpátky jen podtrhuje maximální autentičnost a účinnost dokumentu.

Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí…

Martin (Martin Kyšperský) a Eliška (Eliška Křenková), hlavní hrdinové filmu Marťanské lodě, se poprvé setkávají na narozeninové party ve vybydlených prostorách brněnského nádraží. Mladá psycholožka hudebníka pozve na přednášku, kterou pořádá. Na Martina zapůsobí. On kolem ní krouží, ona ho loví. Martin za ní odletí do Norska. Po návratů domů zjišťují, že bez sebe nemůžou být. Je to jak z hollywoodské romance, jen v kulisách Brna. Vyléčí vesmírná láska všechny bolesti?

Autobiograficky laděný příběh výstředního režiséra Jana Němce, který s gustem sobě vlastním vypráví o svých láskách, filmech, nadějích, prohrách i vítězstvích. Neboť kdo byl jednou vlkem, vlkem navždy zůstává... Poslední filmové dílo legendárního českého tvůrce Jana Němce (mj. O slavnosti a hostech, Démanty noci, V žáru královské lásky) volně vychází z autorovy publikace „Nepodávej ruku číšníkovi“ a sleduje jeho životní osudy od šedesátých let do současnosti – od festivalu v Cannes v roce 1968 až do MFF v Karlových Varech v roce 2015. Němcovo alter ego jménem John Jan zde představuje herec Jiří Mádl. „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas jsem to trochu nafouknul,” řekl režisér Jan Němec během filmových příprav. Při natáčení mu nešlo o historickou věrohodnost, ale o vytvoření ducha i atmosféry minulé doby a zachycení génia loci daných míst. Režisér Jan Němec se bohužel dokončení svého posledního celovečerního filmu nedožil. Zemřel 18. března 2016, dva dny před poslední dotáčkou. Nicméně film v hrubých obrysech dokončil. Protože jeho zdravotní stav už nebyl nejlepší, pověřil dokončením snímku pomocného režiséra Tomáše Kleina. Snímek byl uveden v hlavní soutěži karlovarského festivalu a krátce před Němcovými nedožitými 80. narozeninami oceněn Zvláštním uznáním poroty. (Česká televize)