Detail kreativce
Petra Vokjan
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 04140940
Kontakt:
Petra vokjan
+420 604 244 760
vokjan.petra@gmail.com
Adresy
-
-
Sídlo:
Husitská 1251
Praha 13000 Hlavní město Praha -
Kontaktní adresa:
Husitská 1251/28
Praha 13000
Hlavní město Praha
-
Místa působnosti:
- Hlavní město Praha
- Středočeský kraj
Oblasti nabízených služeb
-
Film / Video / Televize
-
TIME TO ESCAPE
Autorská práce, 2005
Muž utíkající před dopady civilizace je moje osobní téma. Je to autorský animovaný film na téma ekologie a zobrazuje muže, který se snaží vymanit ze spárů velkoměsta. Celý snímek je tvořený ve Photoshopu a After Efektech. David, je úspěšný, avšak frustrovaný manažer ve velkém městě, kde se neustále cítí pod tlakem, sám a vyčerpaný hektickým životním stylem. Po zásadní události, která mu otevře oči (například ztráta blízkého člověka nebo krizový okamžik v práci), se rozhodne uniknout z městského shonu a najít své místo v přírodě. David se vydává na cestu do odlehlého lesa, kde se snaží najít klid a vnitřní harmonii. Postupně se učí o životě v přírodě, navazuje přátelství s místními obyvateli a objevuje hodnotu jednoduchosti. Během tohoto procesu se ale setkává i s výzvami, jako jsou těžké povětrnostní podmínky nebo překonávání svých vnitřních démonů. V závěrečné části filmu, kdy se David konečně smíří s minulostí a přijme sám sebe, dojde k symbolickému prolínání jeho postavy s majestátním stromem, který se stal jeho útočištěm. V jednu chvíli se David doslova ocitá v jeho větvích, což slouží jako metafora o propojení člověka s přírodou a jeho místem ve světě.
Muž utíkající před dopady civilizace je moje osobní téma. Je to autorský animovaný film na téma ekologie a zobrazuje muže, který se snaží vymanit ze spárů velkoměsta. Celý snímek je tvořený ve Photoshopu a After Efektech. David, je úspěšný, avšak frustrovaný manažer ve velkém městě, kde se neustále cítí pod tlakem, sám a vyčerpaný hektickým životním stylem. Po zásadní události, která mu otevře oči (například ztráta blízkého člověka nebo krizový okamžik v práci), se rozhodne uniknout z městského shonu a najít své místo v přírodě. David se vydává na cestu do odlehlého lesa, kde se snaží najít klid a vnitřní harmonii. Postupně se učí o životě v přírodě, navazuje přátelství s místními obyvateli a objevuje hodnotu jednoduchosti. Během tohoto procesu se ale setkává i s výzvami, jako jsou těžké povětrnostní podmínky nebo překonávání svých vnitřních démonů. V závěrečné části filmu, kdy se David konečně smíří s minulostí a přijme sám sebe, dojde k symbolickému prolínání jeho postavy s majestátním stromem, který se stal jeho útočištěm. V jednu chvíli se David doslova ocitá v jeho větvích, což slouží jako metafora o propojení člověka s přírodou a jeho místem ve světě.
-
Františku k večeři
Alkay, 2002
Chlapec František (Frank) se snaží najít odpověď na docela obyčejnou otázku: Původ a účel světla v ulicích! Jeho mysl zaměstnávají městské potoky, které se po rozsvícení stávají komorními kulisami tajemných příběhů nebo tanečními parketami světel. Tyto fantazijní obrazy na druhé straně města nutí chlapce, aby se vydal toulat se do ulic. Setká se s lampářem, seznámí se s ním a chlapec a starý muž se spřátelí. Spojuje je stejný zájem. Světlo lamp a luceren. Denní chléb pro starého muže, inspirace k nádherným obrázkům pro chlapce, sdílení cesty pro oba. Procházejí městem a osvětlují ho nahoru a dolů. Jednoho rána svítí celé město. Chlapec běží po ulicích a hledá svého přítele, ale starý muž zmizel. Modrý pocit ztráty se mísí s krásnými obrazy jejich procházek.
Chlapec František (Frank) se snaží najít odpověď na docela obyčejnou otázku: Původ a účel světla v ulicích! Jeho mysl zaměstnávají městské potoky, které se po rozsvícení stávají komorními kulisami tajemných příběhů nebo tanečními parketami světel. Tyto fantazijní obrazy na druhé straně města nutí chlapce, aby se vydal toulat se do ulic. Setká se s lampářem, seznámí se s ním a chlapec a starý muž se spřátelí. Spojuje je stejný zájem. Světlo lamp a luceren. Denní chléb pro starého muže, inspirace k nádherným obrázkům pro chlapce, sdílení cesty pro oba. Procházejí městem a osvětlují ho nahoru a dolů. Jednoho rána svítí celé město. Chlapec běží po ulicích a hledá svého přítele, ale starý muž zmizel. Modrý pocit ztráty se mísí s krásnými obrazy jejich procházek.
-
-
Grafický design / branding
-
Reporter magazín
Magazín Reportér, 2018
Retuš a postprodukce Kampaně pro magazín Reporter.. Spočívá v tom, že jedna osoba se vymyká ze zaběhlého stereotypu.. je jiná a plná energie a to díky tomu, že čte časopis Reportér... Magazín Reportér Programem Reportéra je poctivá a nezávislá žurnalistika, práce na textech, které jdou do hloubky a jejichž příprava trvá delší dobu. Zaměřuje se na investigativu, reportáže a příběhy z domova i z ciziny, ale také na literaturu a umění. Od svého vzniku v září 2014 získal Reportér řadu ocenění – například Novinářskou cenu za reportáž o českých vojácích bojujících v Afghánistánu, Novinářskou cenu za materiály mapující život v zapomenutých místech České republiky i za pravidelné sledování soudního procesu řešícího podezření z machinací kolem jedné veřejné zakázky. Další autoři Reportéra obdrželi Česko-německou novinářskou cenu, oceněna byla například reportáž o zhroucení východoněmeckého režimu v Lipsku v roce 1989. Magazín Reportér založil bývalý šéfredaktor deníku MF DNES Robert Čásenský, který tento post opustil poté, co společnost vlastnící noviny koupil miliardář, který je zároveň aktivním politikem.
Retuš a postprodukce Kampaně pro magazín Reporter.. Spočívá v tom, že jedna osoba se vymyká ze zaběhlého stereotypu.. je jiná a plná energie a to díky tomu, že čte časopis Reportér... Magazín Reportér Programem Reportéra je poctivá a nezávislá žurnalistika, práce na textech, které jdou do hloubky a jejichž příprava trvá delší dobu. Zaměřuje se na investigativu, reportáže a příběhy z domova i z ciziny, ale také na literaturu a umění. Od svého vzniku v září 2014 získal Reportér řadu ocenění – například Novinářskou cenu za reportáž o českých vojácích bojujících v Afghánistánu, Novinářskou cenu za materiály mapující život v zapomenutých místech České republiky i za pravidelné sledování soudního procesu řešícího podezření z machinací kolem jedné veřejné zakázky. Další autoři Reportéra obdrželi Česko-německou novinářskou cenu, oceněna byla například reportáž o zhroucení východoněmeckého režimu v Lipsku v roce 1989. Magazín Reportér založil bývalý šéfredaktor deníku MF DNES Robert Čásenský, který tento post opustil poté, co společnost vlastnící noviny koupil miliardář, který je zároveň aktivním politikem.
-
-
Hubené hračky
McCann, 2019
Agentura McCann Prague připravila kampaň pro českou pobočku mezinárodní humanitární organizaci CARE, která globálně usiluje o nalezení dlouhodobých řešení pro miliony lidí žijících v zemích zatížených chudobou a hladem. Kampaň Skinny Toys (česky Vyhublé hračky) má za cíl zvýšit povědomí o nejohroženější skupině, kterou jsou děti. Kreativní tým agentury v ní vyobrazil na kost vyhublé hračky, které slouží jako metafora pro dětství plné hladu jejich vlastníků. „Použitím plyšového medvídka a gumové kachničky, obecně nejznámějších dětských hraček, kterým jsme změnili tělesnou konstituci tak, jakoby trpěly chronickým hladem, se stal náš nápad více šokující, trefnější a vyhýbá se klasickému klišé – fotografiím zubožených afrických dětí v různých situacích,“ uvádí agentura. Tým McCannu navázal spolupráci s organizací CARE Česká republika na podzim 2018, kdy proběhla první vlna kampaně. Ta upozornila na hladomor, který stále zužuje děti v rozsáhlých oblastech Afriky, a zároveň na to, jak je možné jim pomoci z Česka. Tato část kampaně byla zaměřena na aktivaci dárců. V průběhu února a března 2019 pak přišla agentura s druhou vlnou kampaně, která staví na dramatičtějších vizuálech a PR aktivitě se zacílením na širší masu, která by dál šířila její poselství. Tato vlna je postavena víc na printu a venkovních nosičích. K tomu jsou plánovány speciální aktivity v televizi a další online komunikace. Agentura spolu s klientem chystají kampaň doplnit o reálné hračky z vizuálů, které budou k dostání v supermarketech nebo na benzinových pumpách za cenu balíku pomoci, který CARE distribuuje potřebným. Veškeré výnosy půjdou tedy na charitu.
Agentura McCann Prague připravila kampaň pro českou pobočku mezinárodní humanitární organizaci CARE, která globálně usiluje o nalezení dlouhodobých řešení pro miliony lidí žijících v zemích zatížených chudobou a hladem. Kampaň Skinny Toys (česky Vyhublé hračky) má za cíl zvýšit povědomí o nejohroženější skupině, kterou jsou děti. Kreativní tým agentury v ní vyobrazil na kost vyhublé hračky, které slouží jako metafora pro dětství plné hladu jejich vlastníků. „Použitím plyšového medvídka a gumové kachničky, obecně nejznámějších dětských hraček, kterým jsme změnili tělesnou konstituci tak, jakoby trpěly chronickým hladem, se stal náš nápad více šokující, trefnější a vyhýbá se klasickému klišé – fotografiím zubožených afrických dětí v různých situacích,“ uvádí agentura. Tým McCannu navázal spolupráci s organizací CARE Česká republika na podzim 2018, kdy proběhla první vlna kampaně. Ta upozornila na hladomor, který stále zužuje děti v rozsáhlých oblastech Afriky, a zároveň na to, jak je možné jim pomoci z Česka. Tato část kampaně byla zaměřena na aktivaci dárců. V průběhu února a března 2019 pak přišla agentura s druhou vlnou kampaně, která staví na dramatičtějších vizuálech a PR aktivitě se zacílením na širší masu, která by dál šířila její poselství. Tato vlna je postavena víc na printu a venkovních nosičích. K tomu jsou plánovány speciální aktivity v televizi a další online komunikace. Agentura spolu s klientem chystají kampaň doplnit o reálné hračky z vizuálů, které budou k dostání v supermarketech nebo na benzinových pumpách za cenu balíku pomoci, který CARE distribuuje potřebným. Veškeré výnosy půjdou tedy na charitu.
-
-
-
Fotografie
-
portrét Kryštof
Kryštof Kalina, 2010
Portrét pro účely prezentace. Zakázku si u mě zadal známý fotograf převázně divadelních inscenací. Smysl fotografování portrétu: Zachycení identity: Portrét je víc než jen obraz; je to vyjádření osobnosti, charakteru a životního příběhu subjektu. Fotograf se snaží zachytit jedinečné rysy a výrazy, které definují jednotlivce. Vyjádření emocí: Skvélé portréty dokážou přenést emoce, ať už radost, smutek, klid nebo úzkost. Fotograf umí pracovat s posednutím, úsměvem či pohledem, aby vyjádřil náladu v daném okamžiku. Kreativní vyjádření: Fotograf má možnost hrát si s kompozicí, světlem, stíny a prostředím, což mu umožňuje vyjádřit svou uměleckou vizi a styl. Společenská dokumentace: Portrét může fungovat jako historický nebo kulturní dokument, který zachycuje konkrétní dobu, místo a kulturu. Může tak mít významný dopad na společnost a kulturu. Použití portrétu: Osobní a rodinné fotografie: Rodinné portréty a individuální portréty jsou oblíbené pro uchování vzpomínek a tradičně se používají při významných událostech, jako jsou svatby, oslavy a výročí. Kariérní fotografie: Profesionální portréty se často používají pro životopisy, sociální média, nebo jako součást firemních profilů. Dobře provedený portrét může posílit osobní značku a pracovní příležitosti. Umělecká prezentace: Mnoho fotografů se zaměřuje na umělecké portréty, které mohou být součástí výstav, galerií nebo publikací. Tyto fotografie mohou mít silný emocionální nebo kritický dopad. Reklama a marketing: Portréty se běžně používají v reklamních kampaních, kde jsou spojeny se značkou nebo produktem a vynikají v webech, časopisech a dalších médiích.
Portrét pro účely prezentace. Zakázku si u mě zadal známý fotograf převázně divadelních inscenací. Smysl fotografování portrétu: Zachycení identity: Portrét je víc než jen obraz; je to vyjádření osobnosti, charakteru a životního příběhu subjektu. Fotograf se snaží zachytit jedinečné rysy a výrazy, které definují jednotlivce. Vyjádření emocí: Skvélé portréty dokážou přenést emoce, ať už radost, smutek, klid nebo úzkost. Fotograf umí pracovat s posednutím, úsměvem či pohledem, aby vyjádřil náladu v daném okamžiku. Kreativní vyjádření: Fotograf má možnost hrát si s kompozicí, světlem, stíny a prostředím, což mu umožňuje vyjádřit svou uměleckou vizi a styl. Společenská dokumentace: Portrét může fungovat jako historický nebo kulturní dokument, který zachycuje konkrétní dobu, místo a kulturu. Může tak mít významný dopad na společnost a kulturu. Použití portrétu: Osobní a rodinné fotografie: Rodinné portréty a individuální portréty jsou oblíbené pro uchování vzpomínek a tradičně se používají při významných událostech, jako jsou svatby, oslavy a výročí. Kariérní fotografie: Profesionální portréty se často používají pro životopisy, sociální média, nebo jako součást firemních profilů. Dobře provedený portrét může posílit osobní značku a pracovní příležitosti. Umělecká prezentace: Mnoho fotografů se zaměřuje na umělecké portréty, které mohou být součástí výstav, galerií nebo publikací. Tyto fotografie mohou mít silný emocionální nebo kritický dopad. Reklama a marketing: Portréty se běžně používají v reklamních kampaních, kde jsou spojeny se značkou nebo produktem a vynikají v webech, časopisech a dalších médiích.
-
-
Trabantem až na konec světa
Dan Přibáň, 2015
Cestovateli Danu Přibáňovi a jeho partě nestačilo, že dokázali nemožné, když přejeli Trabantem Afriku a natočili o tom nezávislý film. Rozhodli se vypravit na ještě náročnější cestu. 21 124 kilometrů napříč Jižní Amerikou až na konec světa. A aby to nebylo moc jednoduché, tentokrát nepojedou jen Trabantem. Sestava snů v mezinárodním týmu Čechů, Poláků a Slováků patří podle Dana „buď do blázince, nebo na šrotiště." Dva Trabanty, polský Fiátek a Jawa 250 z roku 1957 se místo toho vydává vstříc tomu nejnáročnějšímu, co se dá v Jižní Americe najít. Amazonský prales, pětitisícové průsmyky And, pouště i oceán. Tahle šílená jízda rozhodně není bezstarostná, je ale fascinující a zábavná. Jak se dokáže snést osm lidí ze třech zemí, kteří se navzájem skoro neznají, čtyři měsíce ve žlutých ponorkách? Ta největší výzva není venku, ale uvnitř.
Cestovateli Danu Přibáňovi a jeho partě nestačilo, že dokázali nemožné, když přejeli Trabantem Afriku a natočili o tom nezávislý film. Rozhodli se vypravit na ještě náročnější cestu. 21 124 kilometrů napříč Jižní Amerikou až na konec světa. A aby to nebylo moc jednoduché, tentokrát nepojedou jen Trabantem. Sestava snů v mezinárodním týmu Čechů, Poláků a Slováků patří podle Dana „buď do blázince, nebo na šrotiště." Dva Trabanty, polský Fiátek a Jawa 250 z roku 1957 se místo toho vydává vstříc tomu nejnáročnějšímu, co se dá v Jižní Americe najít. Amazonský prales, pětitisícové průsmyky And, pouště i oceán. Tahle šílená jízda rozhodně není bezstarostná, je ale fascinující a zábavná. Jak se dokáže snést osm lidí ze třech zemí, kteří se navzájem skoro neznají, čtyři měsíce ve žlutých ponorkách? Ta největší výzva není venku, ale uvnitř.
-
-
