Detail kreativce

Krátkometrážní loutkový film studentky FAMU Darii Kashcheevy Dcera se dočkal mnoha ocenění – např. Ceny české filmové kritiky, Českého lva za nejlepší studentský film, Ceny poroty pro krátkometrážní film za nejlepší animaci na festivalu Sundace, studentského Oscara nebo i samotné nominace na Oscara za krátkometrážní animovaný film. Bezeslovnou etudu režisérka obohacuje o unikátní snímání za pomocí napodobení chování ruční kamery s typickými švenky, chvěním a zaostřováním, čímž do svého díla vnáší nevídanou dynamiku, syrovost a autenticitu, zpravidla tolik nevídanou v loutkových filmech.

Nikolaj jednoho dne zjišťuje, že jeho syn Sergej dezertoval se zbraní během pokračujících bojů na východě země. Nikolaj začíná podezřívat manželku, že před ním něco tají a syna skrývá.

Electra si znovu vybavuje své desáté narozeniny a mísí se jí vzpomínky se sny. Izolovaná ve svém světě fantazie plném prsatých panenek, plastových částí mužských těl a zubařských nástrojů si buduje vlastní vztah ke svému tělu a sexualitě. Electra se noří hlouběji do svých vzpomínek na dětství, prochází nejbolestivějšími vzpomínkami, aby dala průchod svým potlačovaným pocitům. Film měl premiéru na festivalu v Cannes a byl oceněný na mnoha mezinárodních filmových festivalech včetně ceny za nejlepší krátký film na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu TIFF.

Hun Tun byl starověký císař chaosu. Byl obdivuhodný i děsivý zároveň. Život s ním byl krásně nesnesitelný. V čínské mytologii se svět zrodil z Hun Tunova umírajícího těla. Magdalena je obyčejná mileniálka. Její život je plný drobných zvratů a dobrodružství; práce, přátel a lásky. Nyní má však jediný úkol - získat zpět svůj spánek. Čím víc se o to snaží, tím víc se ztrácí. Teprve když jasně uvidí chaos ve svém životě, situace se změní. A najednou jsou tu i další lidé se svými "chaosy". Hun Tun nad Magdalenou začne ztrácet moc v momentě, když ho spatří a rozpozná. Jenom tak spolu žijí (ne)šťastně až navždy.

Libuše fotí svůj odraz v zrcadle. Je to situace, která se v jejím životě opakuje posledních padesát let. Fotografuje syrové snímky od sedmdesátých let v socialistickém Československu, kdy hledala ostrovy svobody mezi lidmi, kteří se podle ní skutečně dotýkali života: návštěvníci tehdy pololegálních gay klubů, dělníci na nočních směnách, vietnamští a kubánští přistěhovalci, tuláci po nočních ulicích Prahy. Nahota, sex, alkohol, ale také nuda a svěrací kazajka normalizace. Na svých fotkách a na stránkách osobních deníků uchovává záznamy každodenního boje, průzkumu identity, tělesnosti, vztahů a emocí. Důkazním materiálem jsou desetitisíce autoportrétů, konzervujících proměnu těla a duše v běhu několika desetiletí. Co Libuše hledá za zrcadlem?

Krátkometrážní loutkový film studentky FAMU Darii Kashcheevy Dcera se dočkal mnoha ocenění – např. Ceny české filmové kritiky, Českého lva za nejlepší studentský film, Ceny poroty pro krátkometrážní film za nejlepší animaci na festivalu Sundace, studentského Oscara nebo i samotné nominace na Oscara za krátkometrážní animovaný film. Bezeslovnou etudu režisérka obohacuje o unikátní snímání za pomocí napodobení chování ruční kamery s typickými švenky, chvěním a zaostřováním, čímž do svého díla vnáší nevídanou dynamiku, syrovost a autenticitu, zpravidla tolik nevídanou v loutkových filmech.

Hun Tun byl starověký císař chaosu. Byl obdivuhodný i děsivý zároveň. Život s ním byl krásně nesnesitelný. V čínské mytologii se svět zrodil z Hun Tunova umírajícího těla. Magdalena je obyčejná mileniálka. Její život je plný drobných zvratů a dobrodružství; práce, přátel a lásky. Nyní má však jediný úkol - získat zpět svůj spánek. Čím víc se o to snaží, tím víc se ztrácí. Teprve když jasně uvidí chaos ve svém životě, situace se změní. A najednou jsou tu i další lidé se svými "chaosy". Hun Tun nad Magdalenou začne ztrácet moc v momentě, když ho spatří a rozpozná. Jenom tak spolu žijí (ne)šťastně až navždy.

Krátkometrážní loutkový film studentky FAMU Darii Kashcheevy Dcera se dočkal mnoha ocenění – např. Ceny české filmové kritiky, Českého lva za nejlepší studentský film, Ceny poroty pro krátkometrážní film za nejlepší animaci na festivalu Sundace, studentského Oscara nebo i samotné nominace na Oscara za krátkometrážní animovaný film. Bezeslovnou etudu režisérka obohacuje o unikátní snímání za pomocí napodobení chování ruční kamery s typickými švenky, chvěním a zaostřováním, čímž do svého díla vnáší nevídanou dynamiku, syrovost a autenticitu, zpravidla tolik nevídanou v loutkových filmech.

Nikolaj jednoho dne zjišťuje, že jeho syn Sergej dezertoval se zbraní během pokračujících bojů na východě země. Nikolaj začíná podezřívat manželku, že před ním něco tají a syna skrývá.

Electra si znovu vybavuje své desáté narozeniny a mísí se jí vzpomínky se sny. Izolovaná ve svém světě fantazie plném prsatých panenek, plastových částí mužských těl a zubařských nástrojů si buduje vlastní vztah ke svému tělu a sexualitě. Electra se noří hlouběji do svých vzpomínek na dětství, prochází nejbolestivějšími vzpomínkami, aby dala průchod svým potlačovaným pocitům. Film měl premiéru na festivalu v Cannes a byl oceněný na mnoha mezinárodních filmových festivalech včetně ceny za nejlepší krátký film na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu TIFF.

Hun Tun byl starověký císař chaosu. Byl obdivuhodný i děsivý zároveň. Život s ním byl krásně nesnesitelný. V čínské mytologii se svět zrodil z Hun Tunova umírajícího těla. Magdalena je obyčejná mileniálka. Její život je plný drobných zvratů a dobrodružství; práce, přátel a lásky. Nyní má však jediný úkol - získat zpět svůj spánek. Čím víc se o to snaží, tím víc se ztrácí. Teprve když jasně uvidí chaos ve svém životě, situace se změní. A najednou jsou tu i další lidé se svými "chaosy". Hun Tun nad Magdalenou začne ztrácet moc v momentě, když ho spatří a rozpozná. Jenom tak spolu žijí (ne)šťastně až navždy.

Libuše fotí svůj odraz v zrcadle. Je to situace, která se v jejím životě opakuje posledních padesát let. Fotografuje syrové snímky od sedmdesátých let v socialistickém Československu, kdy hledala ostrovy svobody mezi lidmi, kteří se podle ní skutečně dotýkali života: návštěvníci tehdy pololegálních gay klubů, dělníci na nočních směnách, vietnamští a kubánští přistěhovalci, tuláci po nočních ulicích Prahy. Nahota, sex, alkohol, ale také nuda a svěrací kazajka normalizace. Na svých fotkách a na stránkách osobních deníků uchovává záznamy každodenního boje, průzkumu identity, tělesnosti, vztahů a emocí. Důkazním materiálem jsou desetitisíce autoportrétů, konzervujících proměnu těla a duše v běhu několika desetiletí. Co Libuše hledá za zrcadlem?