Detail kreativce
MgA. Mgr. Marek Sklář
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 73249173
Kontakt:
Marek Sklář
mareksklar@yahoo.com
O profilu kreativce
Režisér dokumentárních filmu, scénárista nerealizovaných hraných filmů (Projekt Mína podpořen českým kinematografickým fondem), u televizních seriálů jako portař a mikrofonista.
režisér, kameraman, scenárista, asist. zvuku
Dilia
Odkazy
Adresy
-
-
Sídlo:
Petra Bezruče 445 445
Dolní Benešov 747 22 Moravskoslezský kraj -
Kontaktní adresa:
Petra Bezruče 445 445
Dolní Benešov 747 22
Moravskoslezský kraj
-
Místa působnosti:
- Moravskoslezský kraj
- Hlavní město Praha
Produkce audiovizuálního díla
-
Režisér / režisérka AVD
-
120 fórů Semaforu
ČT Praha, 03/2013-09/2014
Režie, scénář dokumentárního filmu o životě a díle Jiřího Suchého a jeho jednoho roku v divadle Semafor. Když před pětapadesáti lety Jiří Suchý spolu s Jiřím Šlitrem založil slavné divadlo Semafor, ani on sám netušil, že ještě dnes bude stát v čele aktivního divadla malých forem jako jeho ředitel, režisér, autor her, scénograf a hlavní účinkující. Bilanční hodinový dokument Marka Skláře zcela vynechává letité semaforské archivy a přibližuje legendu Jiřího Suchého v plné síle právě v jubilejním 55. roce Semaforu. Unikátní materiál z let 2013 a 2014 sleduje psaní, zkoušení, režírování i řízení divadla v možná poslední sezóně Semaforu, ohroženém snižujícím se grantem, nepřízní kritiků, ale i věkem jeho klíčového tvůrce. Film mapuje okamžiky ocenění, když si Jiří Suchý jede na Pražský hrad pro řád T. G. Masaryka, ale i chvíle samoty při vymýšlení vtipů do nové hry, okamžiky radosti při úspěšných představeních i stres z nemocí stáří a ekonomických tlaků na divadlo. Více než roční časosběr dění na jevišti i v zákulisí divadla zachytil osobní situace Suchého s Jitkou Molavcovou, mladými sólisty i s novou generací Semafor girls. Česká televize se novým dokumentem připojuje k blahopřání Jiřímu Suchému, jehož multitalent přes veškerou kritiku nenachází nástupce na české divadelní scéně a který i jako nastávající třiaosmdesátník sklízí obdiv mladého publika Trutnoff Open Air festivalu.
Režie, scénář dokumentárního filmu o životě a díle Jiřího Suchého a jeho jednoho roku v divadle Semafor. Když před pětapadesáti lety Jiří Suchý spolu s Jiřím Šlitrem založil slavné divadlo Semafor, ani on sám netušil, že ještě dnes bude stát v čele aktivního divadla malých forem jako jeho ředitel, režisér, autor her, scénograf a hlavní účinkující. Bilanční hodinový dokument Marka Skláře zcela vynechává letité semaforské archivy a přibližuje legendu Jiřího Suchého v plné síle právě v jubilejním 55. roce Semaforu. Unikátní materiál z let 2013 a 2014 sleduje psaní, zkoušení, režírování i řízení divadla v možná poslední sezóně Semaforu, ohroženém snižujícím se grantem, nepřízní kritiků, ale i věkem jeho klíčového tvůrce. Film mapuje okamžiky ocenění, když si Jiří Suchý jede na Pražský hrad pro řád T. G. Masaryka, ale i chvíle samoty při vymýšlení vtipů do nové hry, okamžiky radosti při úspěšných představeních i stres z nemocí stáří a ekonomických tlaků na divadlo. Více než roční časosběr dění na jevišti i v zákulisí divadla zachytil osobní situace Suchého s Jitkou Molavcovou, mladými sólisty i s novou generací Semafor girls. Česká televize se novým dokumentem připojuje k blahopřání Jiřímu Suchému, jehož multitalent přes veškerou kritiku nenachází nástupce na české divadelní scéně a který i jako nastávající třiaosmdesátník sklízí obdiv mladého publika Trutnoff Open Air festivalu.
-
Vizita mezi životem a smrtí aneb Kdo bude léčit doktora Dušku a jeho partu?
ČT, 01/2007-10/2008
Nahlédnutí režiséra Marka Skláře do života mladých lékařů šest let po ukončení fakulty. Archivními záběry ze studentských časů film začíná a současnost jeho aktérů, plnou lidských a profesních nejistot, tak konfrontuje s bezstarostnou dobou večírků a studia. Protagonisté zde sledují sebe samotné, komentují své tehdejší názory a srovnávají je se svými aktuálními a až nečekaně otevřenými postoji, přičemž někteří lékařský stav opustili anebo z finančních důvodů pracují v zahraničí. Autorům snímku se podařilo k jeho postavám přiblížit i v hraničních situacích a zachytit je také v momentech nejistoty a nejednoznačných rozhodnutí. K takovým okamžikům patří například vizita, při níž lékaři řeší pravděpodobnost záchrany konkrétního lidského života a kdy se musí rozhodnout v kontextu omezeného množství řešení a času. Hlavním hrdinou dokumentu je třiatřicetiletý lékař František Duška, který pracuje jako intenzivista na ARO v pražské nemocnici na Vinohradech a přednáší studentům medicíny biochemii. Ovšem jako vášnivý čtenář pro ně třeba také organizuje literárně-situační seminář neboli putování po oblíbených libeňských hospodách Bohumila Hrabala, v nichž spolu s nimi čte fragmenty z Hrabalových knih, které jsou východiskem k přemítání nad nejen Hrabalovým životem a dílem.
Nahlédnutí režiséra Marka Skláře do života mladých lékařů šest let po ukončení fakulty. Archivními záběry ze studentských časů film začíná a současnost jeho aktérů, plnou lidských a profesních nejistot, tak konfrontuje s bezstarostnou dobou večírků a studia. Protagonisté zde sledují sebe samotné, komentují své tehdejší názory a srovnávají je se svými aktuálními a až nečekaně otevřenými postoji, přičemž někteří lékařský stav opustili anebo z finančních důvodů pracují v zahraničí. Autorům snímku se podařilo k jeho postavám přiblížit i v hraničních situacích a zachytit je také v momentech nejistoty a nejednoznačných rozhodnutí. K takovým okamžikům patří například vizita, při níž lékaři řeší pravděpodobnost záchrany konkrétního lidského života a kdy se musí rozhodnout v kontextu omezeného množství řešení a času. Hlavním hrdinou dokumentu je třiatřicetiletý lékař František Duška, který pracuje jako intenzivista na ARO v pražské nemocnici na Vinohradech a přednáší studentům medicíny biochemii. Ovšem jako vášnivý čtenář pro ně třeba také organizuje literárně-situační seminář neboli putování po oblíbených libeňských hospodách Bohumila Hrabala, v nichž spolu s nimi čte fragmenty z Hrabalových knih, které jsou východiskem k přemítání nad nejen Hrabalovým životem a dílem.
-
-
Scenárista / scenáristka AVD
-
Planeta Česko
Produkce Radim Procházka, 02/2015-08/2017
spoluscénárista projektu - Naše příroda je pestrá jako málokde na světě. Krásu a dobrodružství máme na dosah ruky – stačí se jen dobře dívat! První celovečerní film o české přírodě ukazuje díky nejmodernějším technologiím fascinující dobrodružství zvířat a rostlin žijících kolem nás zcela zblízka. Seznamte se s s tetřevem tokajícím za úsvitu, se vzácnými sysly, s nimiž na louce laškují děti, ledňáčkem prorážejícím při lovu střemhlav vodní hladinu, s lososy putujícími z českých řek do moře a zpátky nebo s užovkami v dramatickém zápase s rybí kořistí. Prožijte vzrušující výpravu za muflony, bobry, modrajícími žabáky a desítkami dalších hrdinů. Některé z nich možná ani neznáte – divočina přitom začíná hned za vašimi dveřmi!
spoluscénárista projektu - Naše příroda je pestrá jako málokde na světě. Krásu a dobrodružství máme na dosah ruky – stačí se jen dobře dívat! První celovečerní film o české přírodě ukazuje díky nejmodernějším technologiím fascinující dobrodružství zvířat a rostlin žijících kolem nás zcela zblízka. Seznamte se s s tetřevem tokajícím za úsvitu, se vzácnými sysly, s nimiž na louce laškují děti, ledňáčkem prorážejícím při lovu střemhlav vodní hladinu, s lososy putujícími z českých řek do moře a zpátky nebo s užovkami v dramatickém zápase s rybí kořistí. Prožijte vzrušující výpravu za muflony, bobry, modrajícími žabáky a desítkami dalších hrdinů. Některé z nich možná ani neznáte – divočina přitom začíná hned za vašimi dveřmi!
-
Mína
Státní fond kinematografie, 01/2021
Ve filmu se mísí malá a velká historie středoevropského regionu 20. století. Minulost jedné rodiny a kraje, v němž žije, je přitom pojednána s humorným, někdy až absurdním nadhledem, čili naplňuje definici pro českou kinematografii tolik žádaného žánru komedie. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o dětský film, protože je nahlížen očima osmileté, zvědavé, chytrolínské Míny, nicméně právě přítomnost krizových dějinných událostí a jejich dopad na Míninu širší rodinu dává tušit, že má oslovit i starší generaci. V první linii film líčí dětský svět malé hrdinky Míny, který je plný pohádkového vyprávění její babičky, tradic a dobrodružství s partou, jež doplňuje rošťácká sestřenka Věrka, ministrant Lukáš a záporák, obtloustlý prominentní spratek Lojzek. Dětským snem Míny je dorůst rychle do bílých šatů a kráčet v nich po náměstí v průvodu k prvnímu svatému přijímání. Tato tužba však brzy získává první trhliny, když Mína v polovině 60. let vstupuje do socialistického školství plného nevraživosti vůči náboženskému životu, kterým jsou vesnice na Hlučínsku provázány odjakživa. Pohádková idyla dětského světa tak ve škole narazí na krutou realitu, v níž si již Mína se svou bezelstností nevystačí, okolí ji tak učí přetvářce. Kutilský otec a starostlivá matka stojí vždy při Míně, ale zároveň jí připomínají, aby ve škole neříkala to, co doma slyší. Druhou linií je pak příběh Míniny sedmnáctileté sestry Terezy, která se zaplete s mladým panem farářem a poskytne tak munici antagonistům v podání učitelky Piskořové a jejího manžela - okresního tajemníka, kteří faráře vypudí a překazí tak církevní slavnost i náboženský život v obci. Akcelerátorem zápletky jsou pak srpnové události roku 1968 a měsíce po nich, které nastartují katarzní procesy. Kromě toho je film prošpikován mnohými humornými historkami, z nichž je cítit, že mají základ ve skutečnosti, která měla co do činění jak s německými vojáky wehrmachtu, tak se sovětskými rudoarmějci a později okupanty, s nimiž si našinec musel umět poradit, pokud měl přežít. Historická traumata se ale vždy nějak podepsala na jeho dalším životě, což film také zrcadlí. Děj filmu se odehrává ve specifickém regionu, na Hlučínsku (severovýchod ČR, oblast mezi Opavou a Ostravou u dnešních polských hranic), tedy v pohraničním kraji, v němž lidé díky pohnuté historii, kdy jednou patřili k Rakousku, pak střídavě k Německu a Československu, oplývají rozlišnou mentalitou, jazykem i zvyky. Specifická historie kraje, připomenutá okamžiky z obou světových válek a jejími dopady, je ve filmu flashemi zobrazena v příbězích Míniny pomatené tety Malky, jejího strýce Heinricha, který se teprve nedávno vrátil z ruského zajetí, sousedky - špióna Berty nebo Míniny moudré babičky Stařenky - vypravěčky báchorek a rodinných historek. Právě v rozdílné historické zkušenosti a paměti pohraničního kraje je největší přínos filmu pro většinového diváka uvyklého na "státotvorný" český dějepis. Lidé na Hlučínsku se například spíše pokládali za ty, kteří válku prohráli a kteří před Rusy vždycky utíkali; když pak v srpnu ́68 přijeli jako okupační vojáci, nebylo to pro místní žádné velké překvapení, ani zrada na socialismu (jak bylo patrné z některých pražských hesel - "Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil"). Žádná deziluze se nekonala, protože místní si žádné přehnané představy o Rusech nedělali (každý měl v rodině někoho, koho ruští vojáci znásilnili). Téma filmu je tak dané: snímek přibližuje strategii přežití v regionu, kde se neustále mění hranice a režimy. A lidé v něm přesto všechno dokážou přežít a uchovat si své zvyky, jazyk, víru i majetky. Poztrácené korálky podvědomě stojí na tempu, jež udávají tradice, které v kraji přetrvaly: masopust, velikonoční koleda, stavění máje, slavnost Božího těla a další. Realizace projektu bude nejsložitější v tom, že se jedná o dobový snímek a měly by v něm být patrné i všechny roční období, včetně zasněžených lokací. Autor má již domluvenou vojenskou techniku téměř zdarma od místního spolku vojenské historie i součinnost Hlučínského muzea.
Ve filmu se mísí malá a velká historie středoevropského regionu 20. století. Minulost jedné rodiny a kraje, v němž žije, je přitom pojednána s humorným, někdy až absurdním nadhledem, čili naplňuje definici pro českou kinematografii tolik žádaného žánru komedie. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o dětský film, protože je nahlížen očima osmileté, zvědavé, chytrolínské Míny, nicméně právě přítomnost krizových dějinných událostí a jejich dopad na Míninu širší rodinu dává tušit, že má oslovit i starší generaci. V první linii film líčí dětský svět malé hrdinky Míny, který je plný pohádkového vyprávění její babičky, tradic a dobrodružství s partou, jež doplňuje rošťácká sestřenka Věrka, ministrant Lukáš a záporák, obtloustlý prominentní spratek Lojzek. Dětským snem Míny je dorůst rychle do bílých šatů a kráčet v nich po náměstí v průvodu k prvnímu svatému přijímání. Tato tužba však brzy získává první trhliny, když Mína v polovině 60. let vstupuje do socialistického školství plného nevraživosti vůči náboženskému životu, kterým jsou vesnice na Hlučínsku provázány odjakživa. Pohádková idyla dětského světa tak ve škole narazí na krutou realitu, v níž si již Mína se svou bezelstností nevystačí, okolí ji tak učí přetvářce. Kutilský otec a starostlivá matka stojí vždy při Míně, ale zároveň jí připomínají, aby ve škole neříkala to, co doma slyší. Druhou linií je pak příběh Míniny sedmnáctileté sestry Terezy, která se zaplete s mladým panem farářem a poskytne tak munici antagonistům v podání učitelky Piskořové a jejího manžela - okresního tajemníka, kteří faráře vypudí a překazí tak církevní slavnost i náboženský život v obci. Akcelerátorem zápletky jsou pak srpnové události roku 1968 a měsíce po nich, které nastartují katarzní procesy. Kromě toho je film prošpikován mnohými humornými historkami, z nichž je cítit, že mají základ ve skutečnosti, která měla co do činění jak s německými vojáky wehrmachtu, tak se sovětskými rudoarmějci a později okupanty, s nimiž si našinec musel umět poradit, pokud měl přežít. Historická traumata se ale vždy nějak podepsala na jeho dalším životě, což film také zrcadlí. Děj filmu se odehrává ve specifickém regionu, na Hlučínsku (severovýchod ČR, oblast mezi Opavou a Ostravou u dnešních polských hranic), tedy v pohraničním kraji, v němž lidé díky pohnuté historii, kdy jednou patřili k Rakousku, pak střídavě k Německu a Československu, oplývají rozlišnou mentalitou, jazykem i zvyky. Specifická historie kraje, připomenutá okamžiky z obou světových válek a jejími dopady, je ve filmu flashemi zobrazena v příbězích Míniny pomatené tety Malky, jejího strýce Heinricha, který se teprve nedávno vrátil z ruského zajetí, sousedky - špióna Berty nebo Míniny moudré babičky Stařenky - vypravěčky báchorek a rodinných historek. Právě v rozdílné historické zkušenosti a paměti pohraničního kraje je největší přínos filmu pro většinového diváka uvyklého na "státotvorný" český dějepis. Lidé na Hlučínsku se například spíše pokládali za ty, kteří válku prohráli a kteří před Rusy vždycky utíkali; když pak v srpnu ́68 přijeli jako okupační vojáci, nebylo to pro místní žádné velké překvapení, ani zrada na socialismu (jak bylo patrné z některých pražských hesel - "Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil"). Žádná deziluze se nekonala, protože místní si žádné přehnané představy o Rusech nedělali (každý měl v rodině někoho, koho ruští vojáci znásilnili). Téma filmu je tak dané: snímek přibližuje strategii přežití v regionu, kde se neustále mění hranice a režimy. A lidé v něm přesto všechno dokážou přežít a uchovat si své zvyky, jazyk, víru i majetky. Poztrácené korálky podvědomě stojí na tempu, jež udávají tradice, které v kraji přetrvaly: masopust, velikonoční koleda, stavění máje, slavnost Božího těla a další. Realizace projektu bude nejsložitější v tom, že se jedná o dobový snímek a měly by v něm být patrné i všechny roční období, včetně zasněžených lokací. Autor má již domluvenou vojenskou techniku téměř zdarma od místního spolku vojenské historie i součinnost Hlučínského muzea.
-
