Detail kreativce

Oblasti nabízených služeb

• Architektura / Interiérový design / Design nábytku / Světelný design

  • Plovárna na Vltavě

    soukromý investor, 2013

    

    Ostrovy na Vltavě jsou jedním ze symbolů veřejného života v Praze. Jsou to oázy klidu uvnitř hustě zastavěné metropole. Řeka plyne svým konstantně rozvážným tempem bez ohledu na chaos na ulici a dává tak na chvíli zapomenout na problémy hektického světa. Kruhová plovárna má potenciál stát se vyhledávaným místem obyvatel města. Má potenciál stát se jedním z pražských ostrovů. Na počátku úvah o využití Vltavy je vnímání širších souvislostí. Řeka je v podstatě největší volnou plochou v centru města. Skýtá obrovský potenciál coby součást městského veřejného prostoru. Je místem, kam mají obyvatelé přirozenou potřebu chodit.Plovárny na vodní hladině mají svou tradici v mnoha významných světových městech. Jsou v New Yorku, Berlíně, Vídni i v dalších metropolích. Lákají návštěvníky na přímý kontakt s říční hladinou a rekreaci v přeplněných centrech. Plovoucí objekty nezatěžují nábřeží novou zástavbou. Doplňují strukturu města s ohledem na stávající vazby. V Čechách se veřejná plovoucí koupaliště začala rozšiřovat během 19. století. Jen v Praze jich bylo přímo v centru několik - Vojenská a Občanská plovárna pod Letnou, Špačkárna u smíchovského železničního mostu nebo například plovárna na Slovanském ostrově. Obliba těchto zařízení přetrvala až do 2. poloviny 20. století, kdy byly poslední z nich znárodňováním a poklesem kvality říční vody přivedeny k zániku. Projekt plovárny pro Prahu vrací městu mnoho let opomíjenou funkci. Nedaleko přetíženého městského centra vkládáme místo pro odpočinek. Navrhujeme několik možných lokalit pro umístění objektu. Průměr plovárny je 50m, uvnitř je umístěn bazén o délce 25m, je zde 24 soukromých kajut, které si lze pronajmout. Přístup k plovárně je po pontonové lávce, nebo může návštěvník doplout lodičkou. Říční voda v bazénu je filtrována speciální membránou a objekt využívá také energii z řeky. Je zde i letní bar, který je přístupný jak z plovárny, tak zvenčí z lodičky. V objektu je také sauna a parní lázeň či whirpool a dětský bazének, samozřejmostí je odpočívárna s lehátky, šatny a toalety. Plocha kruhového bazénu je v zimě využitelná jako kluziště. Objekt tak bude vytížen téměř během celého roku a postará se o navrácení další dlouho opomíjené tradice.

    Více info o projektu Plovárna na Vltavě Více info

    Ostrovy na Vltavě jsou jedním ze symbolů veřejného života v Praze. Jsou to oázy klidu uvnitř hustě zastavěné metropole. Řeka plyne svým konstantně rozvážným tempem bez ohledu na chaos na ulici a dává tak na chvíli zapomenout na problémy hektického světa. Kruhová plovárna má potenciál stát se vyhledávaným místem obyvatel města. Má potenciál stát se jedním z pražských ostrovů. Na počátku úvah o využití Vltavy je vnímání širších souvislostí. Řeka je v podstatě největší volnou plochou v centru města. Skýtá obrovský potenciál coby součást městského veřejného prostoru. Je místem, kam mají obyvatelé přirozenou potřebu chodit.Plovárny na vodní hladině mají svou tradici v mnoha významných světových městech. Jsou v New Yorku, Berlíně, Vídni i v dalších metropolích. Lákají návštěvníky na přímý kontakt s říční hladinou a rekreaci v přeplněných centrech. Plovoucí objekty nezatěžují nábřeží novou zástavbou. Doplňují strukturu města s ohledem na stávající vazby. V Čechách se veřejná plovoucí koupaliště začala rozšiřovat během 19. století. Jen v Praze jich bylo přímo v centru několik - Vojenská a Občanská plovárna pod Letnou, Špačkárna u smíchovského železničního mostu nebo například plovárna na Slovanském ostrově. Obliba těchto zařízení přetrvala až do 2. poloviny 20. století, kdy byly poslední z nich znárodňováním a poklesem kvality říční vody přivedeny k zániku. Projekt plovárny pro Prahu vrací městu mnoho let opomíjenou funkci. Nedaleko přetíženého městského centra vkládáme místo pro odpočinek. Navrhujeme několik možných lokalit pro umístění objektu. Průměr plovárny je 50m, uvnitř je umístěn bazén o délce 25m, je zde 24 soukromých kajut, které si lze pronajmout. Přístup k plovárně je po pontonové lávce, nebo může návštěvník doplout lodičkou. Říční voda v bazénu je filtrována speciální membránou a objekt využívá také energii z řeky. Je zde i letní bar, který je přístupný jak z plovárny, tak zvenčí z lodičky. V objektu je také sauna a parní lázeň či whirpool a dětský bazének, samozřejmostí je odpočívárna s lehátky, šatny a toalety. Plocha kruhového bazénu je v zimě využitelná jako kluziště. Objekt tak bude vytížen téměř během celého roku a postará se o navrácení další dlouho opomíjené tradice.

    • 
    • 
    • 
    • 
    • 

    Zobrazit méně o projektu Plovárna na Vltavě Zobrazit méně

  • Rekonstrukce barokního Špýcharu

    soukromý investor, 2023

    

    BAROKNÍ ŠPEJCHAR LŠTĚNÍ Genius loci pustých vnitřních prostor, šrámy téměř tří staletí v těle konstrukce, jedinečnost momentální podoby vnější tváře. Kulturní památka v dezolátním stavu a náš projekt nadčasového multifunkčního prostoru. Úcta k historii a povznesení do současnosti. Spojení výjimečného s prostým. Barokní špejchar a naše srdeční záležitost. Smyslem projektu a naší motivací je zachránit chátrající památku a vdechnout nový život jejím magickým prostorám. Obnovit fungování objektu v duchu zachování historického odkazu a podtržení jeho aktuální estetické hodnoty v ojedinělé podobě. Možnosti řešení prostor a využití špejcharu jsou různé. Může zde vzniknout ubytovací zařízení, občanská stavba s víceúčelovým prostorem pro jógové pobyty či konference. V přízemí může být i obchůdek, kavárna či malá restaurace. Návrh je flexibilní, umožňuje využití i jako rodinný dům. Představujeme variabilní dům s třísetletou historií a respektující, nadčasovou úpravou. Špejchar - špýchar - sýpka je budova, sloužící v minulosti jako sklad zrní z vymláceného obilí. V Česku najdeme různé podoby sýpek, podle doby jejich vzniku. Barokních špejcharů je ale skutečně pomálu. Ten náš, zlenický, patří k opravdu unikátním historickým budovám s původně zemědělskou funkcí. Zpočátku byl špejchar součástí rozlehlého plužného dvora, ze kterého však zůstal stát sám. Přežil proměny několika staletí a udržel si navzdory zásadní přeměně své bezprostřední blízkosti vlastní osobitost. Podle výsledků dendrochronologického průzkumu se zahájení stavby datuje do období kolem roku 1732. Špejchar je nejstarší zachovanou budovou v obci. Stojí tu tři stalení jako osamělý pamětník a právě to nás na něm tak okouzluje. Zlenice leží v průsečíku Ladova kraje, Velkých Popovic a Benešova. Jsou tak součástí území s bohatou historií. Meandrem mezi dvěma břehy se vlní poklidná Sázava a na protějším břehu se tyčí zřícenina gotického hradu Hláska. V nedaleké blízkosti je zámek Konopiště, k jehož panství také špejchar v minulosti náležel. Spjatost s panskými majetky dokládá i původní okázalé zdobení na pozůstatcích nejstarší vrstvy fasády, pro zemědělskou budovu velmi netypické. Červeně malované orámování štítů, oken a naznačené členění pater známe z mnohých barokních staveb, většinou ovšem významnějšího charakteru. Postupem času ji nahradila omítka jednoduchá a účelná, barokní vchod byl zazděn. Charakter interiéru se mezitím všelijak přesýpal, jako kdysi zrnka obilí v jeho útrobách. Během bezmála tří staletí však prošel špejchar jen málo úpravami většího charakteru. Vzhledem ke svému věku byl prohlášen za kulturní památku a jeho havarijní stav se dál prohluboval. I romantická ruina má ale své kouzlo… Vzhledem k naší profesi a elektrizující přitažlivosti, kterou jsme pocítili, přišlo rozhodnutí dům koupit a napnout veškeré síly k jeho záchraně. Při projednávání s dílčími úřady jsme se povětšinou nesetkali s podporou a pružností, v jakou jsme doufali a proces se stal velmi náročným. Trpělivost a vůle však nakonec pomohly k nalezení cesty a dohodám, od kterých se odvíjely další kroky. Mimo jiné se i nečekaně dobrým směrem posunulo jednání o změně územního plánu obce, díky níž špýchar dostane funkční využití v souladu s naší vizí. Možný nový účel, který je v souladu i s případným dotačním programem, by měl totiž sloužit veřejnosti, poskytovat prostor pro setkávání, společnou i individuální tvůrčí činnost, kulturní či vzdělávací akce, odpočinek. Jde nám o to, učinit prostor multifunkčním, a dovolit mu širokou variabilitu využití, jako kulturně-vzdělávací budovy nové doby, s plným vědomím jejích kořenů. Adaptovat v podstatě holou budovu k užívání je nicméně vždycky oříšek. Už základní standardy jako kanalizace a voda, denní světlo a teplo, se nedají do domu přivést běžným způsobem. Světlo dovnitř vpustíme velkými pásovými světlíky ve střeše a oddělíme vnitřní prostory sklem napříč celým patrem. Abychom nezasahovali do historicky cenné fasády, zateplíme dům vnitřní izolací, která zároveň šikovně schová rozvody vody a kanalizace, v podkroví ponecháme viditelný barokní krov s použitím nadkrokevní střešní skladby. S cílem vytvořit prostor, kombinující původní materiály s nadčasovými prvky, projekt dospěl ve velmi jemnou symbiózu. Jen sklo, dřevo a spousta světla přímo shůry. Zasahujeme do stavby vlídným a jednoduchým způsobem - chceme očistit stávající stav na úplný základ a jeho autentickou syrovost doplnit něčím novým a funkčním. Vyzdvihnout jeho jedinečné kvality, v absolutním respektu k historii domu. Zásadní je novou podobu nepřekombinovat, ale nechat tiše promluvit střídmý, prostorově čistý interiér. V podobném duchu i venku tvoříme lehký, vzdušný a plně uživatelný exteriér objektu. Původní smíšené zdivo, které mapuje léta existence stavby, stabilizujeme tenkou omítkou, jež objekt ochrání proti povětrnosti a dešti, ale zároveň nezakryje nynější ryzí tvář vnější schránky domu. Severní fasáda zůstává v původní verzi - jen s malými větracími okny. Chrání dům před nejchladnější světovou stranou a odcloní veřejnou komunikaci. Jižní stěnu s vraty prosvětlujeme francouzským oknem v pozici původních vrat, na východní straně obnovujeme původní vstup a odstraňujeme zazděný shoz, který sloužil k nakládce obilí. Západní fasáda umožňuje krásné prosvětlení interiéru díky novým vstupům na vnější evakuační schodiště. Prostor kolem objektu zůstal kvůli rozparcelování původního hospodářského dvora skromný, i tak ale dává možnost k rozkvětu západní i východní zahrady. V západní zahradě vzniká relaxační zóna s navazující terasou s posezením, v plánu je i malé dětské hřiště. Místo pro odpočinek mezi ovocnými stromy a vysokými travinami, oáza klidu, do které si sednete s kávou a myšlenky necháte volně plynout. Podél stěny domu zde stoupá točité evakuační schodiště z vrchních pater domu. Východní strana pozemku má vstupní funkci, jakési nádvoří před vchodem do objektu. Uprostřed dvora stojí zachovalá původní studna. Od parkovací plochy vede dřevěná lávka přes malé jezírko až k objektu. Vedle vstupu stojí po vzoru původní kolny přístavba - lehký prosklený altán s dřevěnou konstrukcí, skrz jehož skleněný plášť prosvítá historická fasáda domu. V jedné variantě přestavby by totiž měla být součástí objektu také wellness zóna se saunou, které by altán sloužil. Vstup do domu, který byl v průběhu let několikrát změněn, navracíme do středu východní stěny, kde je jeho přirozená osovost. Přízemí je zamýšleno jako prostor pro společenské setkávání. Prostor tvoří relaxační zóna s otevřeným krbem, velký stůl, přidružená kuchyň, a k nim navázané sociální a technické zázemí. Prostor v podkroví má dvě úrovně - uživatelný prostor, který prosklenými stěnami rozdělujeme na několik atelierů, a nad nimi hambálek, s možností dvou malých pokojů s příslušenstvím, pro nízkokapacitní ubytování. Světlo zde řeší pásové okno ve střeše a otevřený či prosklený prostor mezi patry. Vzniká tak krásný průhled zespodu nahoru na odhalený, původní barokní krov. To vše umožňuje množství variant, jak prostor plně a kreativně využít. Naši neúnavnost na cestě k rekonstrukci tak výjimečné památky podněcuje hluboký pocit okouzlení, který v nás tato záležitost probouzí, jedinečnost celého projektu, vystupující z řady zakázek a potenciál, který chceme rozvinout. Baví nás šance podpořit něco výjimečného a ač se s tím pojí opravdu nejednoduchý proces, jsme srdcaři - a srdce nám velí vytrvat.

    Více info o projektu Rekonstrukce barokního Špýcharu Více info

    BAROKNÍ ŠPEJCHAR LŠTĚNÍ Genius loci pustých vnitřních prostor, šrámy téměř tří staletí v těle konstrukce, jedinečnost momentální podoby vnější tváře. Kulturní památka v dezolátním stavu a náš projekt nadčasového multifunkčního prostoru. Úcta k historii a povznesení do současnosti. Spojení výjimečného s prostým. Barokní špejchar a naše srdeční záležitost. Smyslem projektu a naší motivací je zachránit chátrající památku a vdechnout nový život jejím magickým prostorám. Obnovit fungování objektu v duchu zachování historického odkazu a podtržení jeho aktuální estetické hodnoty v ojedinělé podobě. Možnosti řešení prostor a využití špejcharu jsou různé. Může zde vzniknout ubytovací zařízení, občanská stavba s víceúčelovým prostorem pro jógové pobyty či konference. V přízemí může být i obchůdek, kavárna či malá restaurace. Návrh je flexibilní, umožňuje využití i jako rodinný dům. Představujeme variabilní dům s třísetletou historií a respektující, nadčasovou úpravou. Špejchar - špýchar - sýpka je budova, sloužící v minulosti jako sklad zrní z vymláceného obilí. V Česku najdeme různé podoby sýpek, podle doby jejich vzniku. Barokních špejcharů je ale skutečně pomálu. Ten náš, zlenický, patří k opravdu unikátním historickým budovám s původně zemědělskou funkcí. Zpočátku byl špejchar součástí rozlehlého plužného dvora, ze kterého však zůstal stát sám. Přežil proměny několika staletí a udržel si navzdory zásadní přeměně své bezprostřední blízkosti vlastní osobitost. Podle výsledků dendrochronologického průzkumu se zahájení stavby datuje do období kolem roku 1732. Špejchar je nejstarší zachovanou budovou v obci. Stojí tu tři stalení jako osamělý pamětník a právě to nás na něm tak okouzluje. Zlenice leží v průsečíku Ladova kraje, Velkých Popovic a Benešova. Jsou tak součástí území s bohatou historií. Meandrem mezi dvěma břehy se vlní poklidná Sázava a na protějším břehu se tyčí zřícenina gotického hradu Hláska. V nedaleké blízkosti je zámek Konopiště, k jehož panství také špejchar v minulosti náležel. Spjatost s panskými majetky dokládá i původní okázalé zdobení na pozůstatcích nejstarší vrstvy fasády, pro zemědělskou budovu velmi netypické. Červeně malované orámování štítů, oken a naznačené členění pater známe z mnohých barokních staveb, většinou ovšem významnějšího charakteru. Postupem času ji nahradila omítka jednoduchá a účelná, barokní vchod byl zazděn. Charakter interiéru se mezitím všelijak přesýpal, jako kdysi zrnka obilí v jeho útrobách. Během bezmála tří staletí však prošel špejchar jen málo úpravami většího charakteru. Vzhledem ke svému věku byl prohlášen za kulturní památku a jeho havarijní stav se dál prohluboval. I romantická ruina má ale své kouzlo… Vzhledem k naší profesi a elektrizující přitažlivosti, kterou jsme pocítili, přišlo rozhodnutí dům koupit a napnout veškeré síly k jeho záchraně. Při projednávání s dílčími úřady jsme se povětšinou nesetkali s podporou a pružností, v jakou jsme doufali a proces se stal velmi náročným. Trpělivost a vůle však nakonec pomohly k nalezení cesty a dohodám, od kterých se odvíjely další kroky. Mimo jiné se i nečekaně dobrým směrem posunulo jednání o změně územního plánu obce, díky níž špýchar dostane funkční využití v souladu s naší vizí. Možný nový účel, který je v souladu i s případným dotačním programem, by měl totiž sloužit veřejnosti, poskytovat prostor pro setkávání, společnou i individuální tvůrčí činnost, kulturní či vzdělávací akce, odpočinek. Jde nám o to, učinit prostor multifunkčním, a dovolit mu širokou variabilitu využití, jako kulturně-vzdělávací budovy nové doby, s plným vědomím jejích kořenů. Adaptovat v podstatě holou budovu k užívání je nicméně vždycky oříšek. Už základní standardy jako kanalizace a voda, denní světlo a teplo, se nedají do domu přivést běžným způsobem. Světlo dovnitř vpustíme velkými pásovými světlíky ve střeše a oddělíme vnitřní prostory sklem napříč celým patrem. Abychom nezasahovali do historicky cenné fasády, zateplíme dům vnitřní izolací, která zároveň šikovně schová rozvody vody a kanalizace, v podkroví ponecháme viditelný barokní krov s použitím nadkrokevní střešní skladby. S cílem vytvořit prostor, kombinující původní materiály s nadčasovými prvky, projekt dospěl ve velmi jemnou symbiózu. Jen sklo, dřevo a spousta světla přímo shůry. Zasahujeme do stavby vlídným a jednoduchým způsobem - chceme očistit stávající stav na úplný základ a jeho autentickou syrovost doplnit něčím novým a funkčním. Vyzdvihnout jeho jedinečné kvality, v absolutním respektu k historii domu. Zásadní je novou podobu nepřekombinovat, ale nechat tiše promluvit střídmý, prostorově čistý interiér. V podobném duchu i venku tvoříme lehký, vzdušný a plně uživatelný exteriér objektu. Původní smíšené zdivo, které mapuje léta existence stavby, stabilizujeme tenkou omítkou, jež objekt ochrání proti povětrnosti a dešti, ale zároveň nezakryje nynější ryzí tvář vnější schránky domu. Severní fasáda zůstává v původní verzi - jen s malými větracími okny. Chrání dům před nejchladnější světovou stranou a odcloní veřejnou komunikaci. Jižní stěnu s vraty prosvětlujeme francouzským oknem v pozici původních vrat, na východní straně obnovujeme původní vstup a odstraňujeme zazděný shoz, který sloužil k nakládce obilí. Západní fasáda umožňuje krásné prosvětlení interiéru díky novým vstupům na vnější evakuační schodiště. Prostor kolem objektu zůstal kvůli rozparcelování původního hospodářského dvora skromný, i tak ale dává možnost k rozkvětu západní i východní zahrady. V západní zahradě vzniká relaxační zóna s navazující terasou s posezením, v plánu je i malé dětské hřiště. Místo pro odpočinek mezi ovocnými stromy a vysokými travinami, oáza klidu, do které si sednete s kávou a myšlenky necháte volně plynout. Podél stěny domu zde stoupá točité evakuační schodiště z vrchních pater domu. Východní strana pozemku má vstupní funkci, jakési nádvoří před vchodem do objektu. Uprostřed dvora stojí zachovalá původní studna. Od parkovací plochy vede dřevěná lávka přes malé jezírko až k objektu. Vedle vstupu stojí po vzoru původní kolny přístavba - lehký prosklený altán s dřevěnou konstrukcí, skrz jehož skleněný plášť prosvítá historická fasáda domu. V jedné variantě přestavby by totiž měla být součástí objektu také wellness zóna se saunou, které by altán sloužil. Vstup do domu, který byl v průběhu let několikrát změněn, navracíme do středu východní stěny, kde je jeho přirozená osovost. Přízemí je zamýšleno jako prostor pro společenské setkávání. Prostor tvoří relaxační zóna s otevřeným krbem, velký stůl, přidružená kuchyň, a k nim navázané sociální a technické zázemí. Prostor v podkroví má dvě úrovně - uživatelný prostor, který prosklenými stěnami rozdělujeme na několik atelierů, a nad nimi hambálek, s možností dvou malých pokojů s příslušenstvím, pro nízkokapacitní ubytování. Světlo zde řeší pásové okno ve střeše a otevřený či prosklený prostor mezi patry. Vzniká tak krásný průhled zespodu nahoru na odhalený, původní barokní krov. To vše umožňuje množství variant, jak prostor plně a kreativně využít. Naši neúnavnost na cestě k rekonstrukci tak výjimečné památky podněcuje hluboký pocit okouzlení, který v nás tato záležitost probouzí, jedinečnost celého projektu, vystupující z řady zakázek a potenciál, který chceme rozvinout. Baví nás šance podpořit něco výjimečného a ač se s tím pojí opravdu nejednoduchý proces, jsme srdcaři - a srdce nám velí vytrvat.

    • 
    • 
    • 
    • 
    • 
    • 

    Zobrazit méně o projektu Rekonstrukce barokního Špýcharu Zobrazit méně

  • Rezidenční komplex Ostravské zahrady

    Ostravské zahrady s.r.o., 2022

    

    Na bývalém tréninkovém hřišti Baníku Ostrava, v lokalitě vyčleněné z města a jeho standardů, jsme hledali vlastní cestu, jak pracovat se zadáním na komfortní zabydlení nepřívětivého místa s komplikacemi členitého, poddolovaného terénu. Chtěli jsme namísto běžného sídliště vytvořit novou čtvrť, příjemné prostředí pro život a lidi, kteří se cítí dobře v soukromí malého uskupení neanonymní společnosti. Zároveň zde zodpovědně pokrýt chybějící občanské vybavení a přivést komfort, zábavu i relax až sem. Pro hlavní obytnou budovu jsme zvolili tvar s hodnotou, jež je nám blízká. Kruh v našem pojetí symbolizuje pospolitost, vzájemnost. Podporuje podstatu celé rezidence, prvky komunitního bydlení a pocit soběstačného vnitřního fungování. Vizuálně také kruh komunikuje s centrem města. Tak postupně vznikla vize zahrady ve městě, s dalším, soběstačným městečkem uvnitř. Soulad velkorysého, prosluněného bydlení v rozlehlé, pečlivě komponované zahradě. Vnějším výrazem staveb a hustým zazeleněním pokračujeme v typickém ostravském propojení industriální stopy a do ní přirozeně prorůstající přírody. K projektu jsme se dostali ve chvíli, kdy se měnily původní plány. Investoři na obrovském, členitém pozemku zamýšleli výstavbu rodinných domků, což se však z hlediska urbanistického i ekonomického ukázalo jako nevhodné. Vzniklo tak zadání pro projekt viladomů, ale žádný z podnětů investora příliš neoslovil. Tehdy byl přizván i náš atelier. Zkusili jsme se oprostit od původního zadání a myslet s čistou hlavou. Připadalo nám zásadní vnímat celou záležitost s odstupem a dívat se jak na daný pozemek, jeho morfologii a dispozice, tak na okolní lokalitu komplexně. A být u toho realističtí. Daný prostor se nám totiž zprvu nezdál pro jakékoli bydlení přívětivý. Okolí je spíše průmyslové, odloučené. Do centra je pěšky daleko a trasa plná překážek (frekventované silnice, trati, mostu) k procházce ani nevybízí. Nelze dojít do parku, ani na jiné místo s veřejnou funkcí, či občanskou vybaveností - kde si nakoupit, kam vyrazit, kde relaxovat. Zcela upřímně jsme si přiznali - kdo by tu chtěl bydlet? Aby zde mohl vzniknout komfortní prostor pro život se současnými standardy, je nutné tak podstatné nedostatky lokality do projektu zahrnout a pojmout rezidenci jako jeden plnohodnotný celek. Napadlo nás tedy přivést absentující život sem a zasadit ho přímo do srdce rozlehlého pozemku. Kolem něj nechat vyrůst bytové jednotky, připomínající soubor malých domků. Vyladit vegetační a funkční symbiózu do zeleného, dýchajícího celku. Zařadit společné i soukromé prostory, základní i nadstandardní vybavenost a vše lehce propojit. Vybudovat samostatný funkční celek, takové implikované město s vlastní životaschopností. Technická část byla složitá, terén má nejen výrazná morfologická specifika a členitý povrch, území je také součástí bývalé těžební oblasti a je poddolované. Kutací jámy v hloubce komplikovaly projektování podzemních částí domu - garáží a sklepních prostor. Současně na povrchu je území pokryto množstvím sítí a tak bylo nutné vedení VVN přeložit. Vše se však nakonec podařilo vymyslet a prostor pro stavbu vhodně připravit. Zadání mělo vizi otevřeného, zeleného prostoru se společnými zónami pro relax. Území je tudíž plné vegetace, vzdušné a prostupné. Skládá se z hlavní budovy kruhového tvaru, třech samostatných bytových domů a vše prostupující rozlehlou zahradou. Hlavní budovu jsme do kruhu tvarovali ze dvou důvodů. Jednak tím kopíruje původní plochu s fotbalovým hřištěm, na které vzniká, a zapadá do výrazného terénního zlomu. Zároveň svým tvarem vytváří pomyslně svébytné území s plnohodnotným vnitřním fungováním. Prstencová budova spojuje komerční zónu v přízemí a obytné prostory ve vyšších patrech. Srdcem je nádvoří s komfortním vybavením, pokrývajícím veškeré potřeby obyvatel - zahrnuje obchůdky, kavárnu, restauraci, posilovnu, společenské prostory apod. Koncepce kruhového uspořádání domu je velmi specifická. Jde o soubor bytových jednotek, působících v celku i samostatně. Separaci tvoří především přístup skrze dvanáct samostatných schodišťových jader (středová chodba by bránila oslunění bytů). Byty svou dispozicí prostupují celou hloubkou domu mezi vnější a vnitřní fasádou, každý je tak krásně vzdušný a prosluněný. Hmota stavby navíc stoupá spolu s terénem a byty za sluncem ještě natáčí. Ložnice jsou orientovány na východ a ráno tak zachytávají paprsky vycházejícího slunce, prostory obývacích pokojů s kuchyněmi se naopak zalévají sluncem odpoledním. Orientace bytů je centralizována na nádvoří a soustřeďuje pozornost ke všemu dění. Skladba bytů je v širokém rozsahu dispozic a standardů výbavy. Od garsonier v prvním patře se jednotky s každým patrem dispozičně zvětšují až po 4kk. Krajní byty o velikosti 5kk mají navíc vlastní terasu s vířivkou. Střešní byt je největší jednotkou budovy s benefity jako je vířivka, vegetační terasa, plně provzdušněná a prosluněná čtyřstranná orientace a výhled. Ve své nejnižší části je prstenec budovy spojen pouze nadzemně a přístupná terasa zde nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na Vítkovice. Místo připomíná most a prostor pod ním je průchodem, kde se propojují obě polarity Ostravských zahrad - vnitřní integrovaný život kruhového domu a vně otevřené zelené prostory mezi třemi samostojnými domy. Tři separátní bytové domy vně kruhu jsou konstrukčně řešeny střídáním prolamovaných trojúhelníků. Byty jsou zde rafinovaně orientovány na východ či západ a tedy prosluněné. Celkový vzhled areálu je i díky tvarové jednoduchosti a návaznosti domů velmi součinný. Oba „světy“ - vnější i vnitřní, fungují samostatně i ve vzájemném propojení. V zahradě jsou relaxační místa s lehátky, altánky, vodní plochou, grilovací zónou, ale i skrytá zákoutí. Zelené jsou i domy - střechy i terasy budov jsou vegetační, byty jsou zelení přímo obaleny. Na nádvoří kruhové budovy je i kruhový parčík s vodním brouzdalištěm, molem a odpočívárnou. Na všech zahradních úpravách jsme spolupracovali s Atelierem Flera. Prostor v jednom cípu pozemku vlastní město a zamýšlí zde společné hřiště či sportoviště. Mělo by být přístupné jak rezidentům Ostravských zahrad, tak i lidem ze sousední čtvrti. V blízkosti vzniká také multifunkční dům Kvartet s širokou nabídkou kulturního vyžití.
 Celková rozloha areálu je 40 Ha, s kapacitou 500 bytů a 750 parkovacích míst. Skládá se ze třech bytových domů a kruhové stavby v kombinaci obytné a komerční funkce. Byty mezi 1kk a 5kk zasahují celou hloubku domu, i přes začlenění do kruhové stavby mají všechny byty kolmé příčky a klasické pravoúhlé parametry. V závislosti na své dispozici mají některé vlastní wellness, vegetační terasu, odstupňovaný výhled na ostravské Vítkovice. Komplex na svých rozlehlých zelených prostorách nabízí rezidentům klid a odpočinek, komfortní bydlení a zajištění veřejných služeb. Má poskytovat pocit soukromí a bezpečí, nikoli však separaci. Je také přístupný zvnějšku a naplňuje poloveřejnou funkci.

    Více info o projektu Rezidenční komplex Ostravské zahrady Více info

    Na bývalém tréninkovém hřišti Baníku Ostrava, v lokalitě vyčleněné z města a jeho standardů, jsme hledali vlastní cestu, jak pracovat se zadáním na komfortní zabydlení nepřívětivého místa s komplikacemi členitého, poddolovaného terénu. Chtěli jsme namísto běžného sídliště vytvořit novou čtvrť, příjemné prostředí pro život a lidi, kteří se cítí dobře v soukromí malého uskupení neanonymní společnosti. Zároveň zde zodpovědně pokrýt chybějící občanské vybavení a přivést komfort, zábavu i relax až sem. Pro hlavní obytnou budovu jsme zvolili tvar s hodnotou, jež je nám blízká. Kruh v našem pojetí symbolizuje pospolitost, vzájemnost. Podporuje podstatu celé rezidence, prvky komunitního bydlení a pocit soběstačného vnitřního fungování. Vizuálně také kruh komunikuje s centrem města. Tak postupně vznikla vize zahrady ve městě, s dalším, soběstačným městečkem uvnitř. Soulad velkorysého, prosluněného bydlení v rozlehlé, pečlivě komponované zahradě. Vnějším výrazem staveb a hustým zazeleněním pokračujeme v typickém ostravském propojení industriální stopy a do ní přirozeně prorůstající přírody. K projektu jsme se dostali ve chvíli, kdy se měnily původní plány. Investoři na obrovském, členitém pozemku zamýšleli výstavbu rodinných domků, což se však z hlediska urbanistického i ekonomického ukázalo jako nevhodné. Vzniklo tak zadání pro projekt viladomů, ale žádný z podnětů investora příliš neoslovil. Tehdy byl přizván i náš atelier. Zkusili jsme se oprostit od původního zadání a myslet s čistou hlavou. Připadalo nám zásadní vnímat celou záležitost s odstupem a dívat se jak na daný pozemek, jeho morfologii a dispozice, tak na okolní lokalitu komplexně. A být u toho realističtí. Daný prostor se nám totiž zprvu nezdál pro jakékoli bydlení přívětivý. Okolí je spíše průmyslové, odloučené. Do centra je pěšky daleko a trasa plná překážek (frekventované silnice, trati, mostu) k procházce ani nevybízí. Nelze dojít do parku, ani na jiné místo s veřejnou funkcí, či občanskou vybaveností - kde si nakoupit, kam vyrazit, kde relaxovat. Zcela upřímně jsme si přiznali - kdo by tu chtěl bydlet? Aby zde mohl vzniknout komfortní prostor pro život se současnými standardy, je nutné tak podstatné nedostatky lokality do projektu zahrnout a pojmout rezidenci jako jeden plnohodnotný celek. Napadlo nás tedy přivést absentující život sem a zasadit ho přímo do srdce rozlehlého pozemku. Kolem něj nechat vyrůst bytové jednotky, připomínající soubor malých domků. Vyladit vegetační a funkční symbiózu do zeleného, dýchajícího celku. Zařadit společné i soukromé prostory, základní i nadstandardní vybavenost a vše lehce propojit. Vybudovat samostatný funkční celek, takové implikované město s vlastní životaschopností. Technická část byla složitá, terén má nejen výrazná morfologická specifika a členitý povrch, území je také součástí bývalé těžební oblasti a je poddolované. Kutací jámy v hloubce komplikovaly projektování podzemních částí domu - garáží a sklepních prostor. Současně na povrchu je území pokryto množstvím sítí a tak bylo nutné vedení VVN přeložit. Vše se však nakonec podařilo vymyslet a prostor pro stavbu vhodně připravit. Zadání mělo vizi otevřeného, zeleného prostoru se společnými zónami pro relax. Území je tudíž plné vegetace, vzdušné a prostupné. Skládá se z hlavní budovy kruhového tvaru, třech samostatných bytových domů a vše prostupující rozlehlou zahradou. Hlavní budovu jsme do kruhu tvarovali ze dvou důvodů. Jednak tím kopíruje původní plochu s fotbalovým hřištěm, na které vzniká, a zapadá do výrazného terénního zlomu. Zároveň svým tvarem vytváří pomyslně svébytné území s plnohodnotným vnitřním fungováním. Prstencová budova spojuje komerční zónu v přízemí a obytné prostory ve vyšších patrech. Srdcem je nádvoří s komfortním vybavením, pokrývajícím veškeré potřeby obyvatel - zahrnuje obchůdky, kavárnu, restauraci, posilovnu, společenské prostory apod. Koncepce kruhového uspořádání domu je velmi specifická. Jde o soubor bytových jednotek, působících v celku i samostatně. Separaci tvoří především přístup skrze dvanáct samostatných schodišťových jader (středová chodba by bránila oslunění bytů). Byty svou dispozicí prostupují celou hloubkou domu mezi vnější a vnitřní fasádou, každý je tak krásně vzdušný a prosluněný. Hmota stavby navíc stoupá spolu s terénem a byty za sluncem ještě natáčí. Ložnice jsou orientovány na východ a ráno tak zachytávají paprsky vycházejícího slunce, prostory obývacích pokojů s kuchyněmi se naopak zalévají sluncem odpoledním. Orientace bytů je centralizována na nádvoří a soustřeďuje pozornost ke všemu dění. Skladba bytů je v širokém rozsahu dispozic a standardů výbavy. Od garsonier v prvním patře se jednotky s každým patrem dispozičně zvětšují až po 4kk. Krajní byty o velikosti 5kk mají navíc vlastní terasu s vířivkou. Střešní byt je největší jednotkou budovy s benefity jako je vířivka, vegetační terasa, plně provzdušněná a prosluněná čtyřstranná orientace a výhled. Ve své nejnižší části je prstenec budovy spojen pouze nadzemně a přístupná terasa zde nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na Vítkovice. Místo připomíná most a prostor pod ním je průchodem, kde se propojují obě polarity Ostravských zahrad - vnitřní integrovaný život kruhového domu a vně otevřené zelené prostory mezi třemi samostojnými domy. Tři separátní bytové domy vně kruhu jsou konstrukčně řešeny střídáním prolamovaných trojúhelníků. Byty jsou zde rafinovaně orientovány na východ či západ a tedy prosluněné. Celkový vzhled areálu je i díky tvarové jednoduchosti a návaznosti domů velmi součinný. Oba „světy“ - vnější i vnitřní, fungují samostatně i ve vzájemném propojení. V zahradě jsou relaxační místa s lehátky, altánky, vodní plochou, grilovací zónou, ale i skrytá zákoutí. Zelené jsou i domy - střechy i terasy budov jsou vegetační, byty jsou zelení přímo obaleny. Na nádvoří kruhové budovy je i kruhový parčík s vodním brouzdalištěm, molem a odpočívárnou. Na všech zahradních úpravách jsme spolupracovali s Atelierem Flera. Prostor v jednom cípu pozemku vlastní město a zamýšlí zde společné hřiště či sportoviště. Mělo by být přístupné jak rezidentům Ostravských zahrad, tak i lidem ze sousední čtvrti. V blízkosti vzniká také multifunkční dům Kvartet s širokou nabídkou kulturního vyžití.
 Celková rozloha areálu je 40 Ha, s kapacitou 500 bytů a 750 parkovacích míst. Skládá se ze třech bytových domů a kruhové stavby v kombinaci obytné a komerční funkce. Byty mezi 1kk a 5kk zasahují celou hloubku domu, i přes začlenění do kruhové stavby mají všechny byty kolmé příčky a klasické pravoúhlé parametry. V závislosti na své dispozici mají některé vlastní wellness, vegetační terasu, odstupňovaný výhled na ostravské Vítkovice. Komplex na svých rozlehlých zelených prostorách nabízí rezidentům klid a odpočinek, komfortní bydlení a zajištění veřejných služeb. Má poskytovat pocit soukromí a bezpečí, nikoli však separaci. Je také přístupný zvnějšku a naplňuje poloveřejnou funkci.

    • 
    • 
    • 
    • 
    • 
    • 
    • 

    Zobrazit méně o projektu Rezidenční komplex Ostravské zahrady Zobrazit méně

  • Rezidenční komplex Sadová

    soukromý investor, 2023

    

    Na procházku Komenského sady, klidnou chůzí podél řeky, jen kousek od centra Ostravy, se místní rádi vydávají pro odpočinek a pocit volnosti. Právě v této příjemné části města jsme měli možnost vytvořit koncepci bydlení, které kvalitu svého umístění ocení a ve velké míře ji přizve s sebou dovnitř. Pocity spojené s návštěvou parku jsme se pokusili vnést i do bytového komplexu, za pomoci wellness prvků, komfortního vybavení a fasád, opředených rostlinami. Tři bytové domy se tak díky svým mimikrám prolínají s městskými sady a pocitově tvoří jejich součást. Pokračování zelené plochy z parku přes společnou zahradu, jednotlivé terasy, až přímo do bytů, bylo naším hlavním záměrem, a jak doufáme, bude také cennou předností pro budoucí obyvatele Rezidence Sadová. Zajímavou architektonickou zakázku jsme získali od investora, jenž koupil pozemek starých, nevyužívaných tenisových kurtů. Jeho ideou bylo postavit bytové domy na posledním možném místě v této atraktivní lokalitě a navázat tak na okolní vilovou zástavbu. My jsme připojili vlastní představu o bytových domech, čerpajících z kvalit svého umístění. Ostravskou čtvrť Lázně definuje právě poklidný park Komenského sady, vinoucí se podél řeky Ostravice, zároveň však i velmi příjemná blízkost centra města. Sadová je ulicí velkorysých historických vil, včetně architektonicky významné Špačkovy vily. Zkusili jsme si představit, jak bychom se tu jako rezidenti chtěli cítit. Jak bychom místo skutečně docenili? - Chtěli bychom vnímat, že jsme u parku a u řeky. Mít možnost užívat si klid, pohodlí a soulad s přírodou, pro které si lidé do parku obvykle chodí. Šlo tedy především o to, dostat co nejvíce zeleně až dovnitř, obě místa spolu propojit. Přivést byty až do parku, park do bytů. Nechat rezidenty pocítit, jako by i oni byli přirozenou součástí místní vegetace. Použít mimikry. Pracovali jsme dál s těmito motivy, až jsme došli ke konkrétní představě živé, vegetační podoby celého komplexu s nadstandardním vybavením. Vytvořili jsme projekt Rezidence Sadová, skýtající prostorné, světlé a velmi komfortní wellness bydlení - tři bytové domy de facto v parku. Ač domy v zahradě stojí jako solitérní věže, ve skutečnosti jde vlastně o jeden objekt, propojený podzemní garáží. Každá věž má jinou velikost a výšku - citujeme přirozenost přírodních útvarů a zároveň pracujeme s výhledy ze všech úhlů. Soubor bytových jednotek v dílčích věžích koncepčně chápeme jako takové malé rodinné domky, navršené nad sebe. Rezidentům bytů opravdu nabízíme vjemy ze života v domku. Dispozicemi, výbavou, prostorem i charakteristickým napojením na přírodu kolem je tento pocit všudypřítomný. Rozložení domů se v rámci pozemku, k sobě navzájem i vůči okolí snaží být co nejpřirozenější. Tak, aby komplex respektoval sousedství, navazoval osázením a přírodními motivy na park, ale také reprezentativně na lukrativní oblast města s vilovou čtvrtí. Jsme si vědomi i blízkého sousedství dvou klasických bytových domů, sportoviště a koupaliště, proto výhledy z teras regulujeme vyšším porostem a posuvnými venkovními paravány. Použitými materiály a zvolenou konstitucí se zároveň pokoušíme o návaznost na historickou, industriální patinu Ostravy. Trojvěží domů se vlní v rozevlátém rytmu organických nepravidelností. Asociuje tím přirozeně dokonalou, byť zdánlivě chaotickou nepoddajnost přírodních útvarů. Konstrukčně tak vzniká zajímavý útvar šroubovice, protáčející se od spodu vzhůru. S každým patrem se celá dispozice dílčího bytu pootočí kolem vlastní osy domu. Bytová jednotka je tedy pokaždé specifická lehce odlišným výhledem. Zároveň se vzájemně neruší a do nižších pater proniká přirozené světlo. Fasáda je po obvodu obepnuta pláštěm z nerezové sítě, který zvýrazňuje celkový tvar a zaobluje nároží. Opticky vytváří dojem jednotné hmoty oblého zarostlého pralesního útvaru. Slouží totiž zároveň jako treláž pro popínavé rostliny, šplhající po celém domě. Popnutí rostlinami také částečně stíní byty před horkým letním sluncem. Stínění lze regulovat i ručně, pomocí zmiňovaných posuvných paravánů. Kvůli výhledům jsme síť lokálně otevřeli kruhovými otvory. Z obývacích pokojů se tak otevírá pohled přímo do parku. Vzdušné, světlé, otevřené - takové jsme si byty přáli mít a dělali pro to maximum. Vnější výraz domu je kromě porostlého pláště definovaný téměř celoplošným prosklením, od podlahy ke stropu každého patra, po celém obvodu domu. Doplňuje je minimum nosných betonových stěn. Ty jsou obloženy pláty z oceli v úpravě pro přirozené rezivění, tedy přírodě podléhající vzhled s odkazem k průmyslovému městu. Interiéry plynule navazují na myšlenku místní přirozenosti. Přiznávají materiálovou autenticitu domu, ryzí pohledový beton na stěnách a stropech také částečně byty vytápí a chladí. Drží se tvarové jednoduchosti a designové čistoty, světlých barev, pro pocit optimisticky prosvětlených bytů. Nejmenší z trojice bytových domů obsahuje byty s dispozicí 3kk, ostatní dva domy obsahují větší byty s dispozicí 4kk. Spodní byty přímo navazují na společnou zelenou zahradu. Jsou jakousi zátočinou - prvním útesem, o který zeleň z protějšího parku zastaví a v menších vlnách se vlije až do jejich útrob. Mají přímý vstup do malé soukromé zahrady, oddělené porostlou treláží. Vzniklý intimní prostor disponuje venkovní vířivkou a samostatně stojící saunou. Další zálivy vznikají v nárožích teras, obtékajících vyšší patra s byty. Terasy jsou zde místem zpola venkovního posezení, doplňuje je plně funkční venkovní kuchyně, v příjemném skrytu vnější popínavé stěny. Zvláštní pozornost jsme věnovali ložnicím, které navazují na vnitřní wellness (saunu a/nebo vířivku) a doplňuje je soukromá koupelna. Odpočinková zóna je tedy kompletní. Střešní byty jsou prostorově největší. Mají výsadu v podobě užívatelných střech, které jsou, zrovna jako vrcholky kopců, zcela zazeleněné. Z každého takového bytu je soukromá vegetační zahrada přístupná po schodišti, jež ústí v pahorek, začleněný do terénu. Součástí je také venkovní kuchyně a romantická vířivka pod širým nebem. Celkově rezidence o třech bytových domech v různé velikosti a výšce disponuje patnácti byty o dispozicích 3kk, resp. 4kk, s jednotně zamýšleným konceptem klidu a komfortu, v kontaktu s přírodou. Každá jednotka má obývací část, ložnici, jeden či dva dětské pokoje, v závislosti na velikosti dané věže, a dvě koupelny. Také wellness zónu a venkovní posezení, některé s venkovní kuchyní. Ke každému bytu je samozřejmý přístup výtahem či schodištěm ze společných podzemních garáží.

    Více info o projektu Rezidenční komplex Sadová Více info

    Na procházku Komenského sady, klidnou chůzí podél řeky, jen kousek od centra Ostravy, se místní rádi vydávají pro odpočinek a pocit volnosti. Právě v této příjemné části města jsme měli možnost vytvořit koncepci bydlení, které kvalitu svého umístění ocení a ve velké míře ji přizve s sebou dovnitř. Pocity spojené s návštěvou parku jsme se pokusili vnést i do bytového komplexu, za pomoci wellness prvků, komfortního vybavení a fasád, opředených rostlinami. Tři bytové domy se tak díky svým mimikrám prolínají s městskými sady a pocitově tvoří jejich součást. Pokračování zelené plochy z parku přes společnou zahradu, jednotlivé terasy, až přímo do bytů, bylo naším hlavním záměrem, a jak doufáme, bude také cennou předností pro budoucí obyvatele Rezidence Sadová. Zajímavou architektonickou zakázku jsme získali od investora, jenž koupil pozemek starých, nevyužívaných tenisových kurtů. Jeho ideou bylo postavit bytové domy na posledním možném místě v této atraktivní lokalitě a navázat tak na okolní vilovou zástavbu. My jsme připojili vlastní představu o bytových domech, čerpajících z kvalit svého umístění. Ostravskou čtvrť Lázně definuje právě poklidný park Komenského sady, vinoucí se podél řeky Ostravice, zároveň však i velmi příjemná blízkost centra města. Sadová je ulicí velkorysých historických vil, včetně architektonicky významné Špačkovy vily. Zkusili jsme si představit, jak bychom se tu jako rezidenti chtěli cítit. Jak bychom místo skutečně docenili? - Chtěli bychom vnímat, že jsme u parku a u řeky. Mít možnost užívat si klid, pohodlí a soulad s přírodou, pro které si lidé do parku obvykle chodí. Šlo tedy především o to, dostat co nejvíce zeleně až dovnitř, obě místa spolu propojit. Přivést byty až do parku, park do bytů. Nechat rezidenty pocítit, jako by i oni byli přirozenou součástí místní vegetace. Použít mimikry. Pracovali jsme dál s těmito motivy, až jsme došli ke konkrétní představě živé, vegetační podoby celého komplexu s nadstandardním vybavením. Vytvořili jsme projekt Rezidence Sadová, skýtající prostorné, světlé a velmi komfortní wellness bydlení - tři bytové domy de facto v parku. Ač domy v zahradě stojí jako solitérní věže, ve skutečnosti jde vlastně o jeden objekt, propojený podzemní garáží. Každá věž má jinou velikost a výšku - citujeme přirozenost přírodních útvarů a zároveň pracujeme s výhledy ze všech úhlů. Soubor bytových jednotek v dílčích věžích koncepčně chápeme jako takové malé rodinné domky, navršené nad sebe. Rezidentům bytů opravdu nabízíme vjemy ze života v domku. Dispozicemi, výbavou, prostorem i charakteristickým napojením na přírodu kolem je tento pocit všudypřítomný. Rozložení domů se v rámci pozemku, k sobě navzájem i vůči okolí snaží být co nejpřirozenější. Tak, aby komplex respektoval sousedství, navazoval osázením a přírodními motivy na park, ale také reprezentativně na lukrativní oblast města s vilovou čtvrtí. Jsme si vědomi i blízkého sousedství dvou klasických bytových domů, sportoviště a koupaliště, proto výhledy z teras regulujeme vyšším porostem a posuvnými venkovními paravány. Použitými materiály a zvolenou konstitucí se zároveň pokoušíme o návaznost na historickou, industriální patinu Ostravy. Trojvěží domů se vlní v rozevlátém rytmu organických nepravidelností. Asociuje tím přirozeně dokonalou, byť zdánlivě chaotickou nepoddajnost přírodních útvarů. Konstrukčně tak vzniká zajímavý útvar šroubovice, protáčející se od spodu vzhůru. S každým patrem se celá dispozice dílčího bytu pootočí kolem vlastní osy domu. Bytová jednotka je tedy pokaždé specifická lehce odlišným výhledem. Zároveň se vzájemně neruší a do nižších pater proniká přirozené světlo. Fasáda je po obvodu obepnuta pláštěm z nerezové sítě, který zvýrazňuje celkový tvar a zaobluje nároží. Opticky vytváří dojem jednotné hmoty oblého zarostlého pralesního útvaru. Slouží totiž zároveň jako treláž pro popínavé rostliny, šplhající po celém domě. Popnutí rostlinami také částečně stíní byty před horkým letním sluncem. Stínění lze regulovat i ručně, pomocí zmiňovaných posuvných paravánů. Kvůli výhledům jsme síť lokálně otevřeli kruhovými otvory. Z obývacích pokojů se tak otevírá pohled přímo do parku. Vzdušné, světlé, otevřené - takové jsme si byty přáli mít a dělali pro to maximum. Vnější výraz domu je kromě porostlého pláště definovaný téměř celoplošným prosklením, od podlahy ke stropu každého patra, po celém obvodu domu. Doplňuje je minimum nosných betonových stěn. Ty jsou obloženy pláty z oceli v úpravě pro přirozené rezivění, tedy přírodě podléhající vzhled s odkazem k průmyslovému městu. Interiéry plynule navazují na myšlenku místní přirozenosti. Přiznávají materiálovou autenticitu domu, ryzí pohledový beton na stěnách a stropech také částečně byty vytápí a chladí. Drží se tvarové jednoduchosti a designové čistoty, světlých barev, pro pocit optimisticky prosvětlených bytů. Nejmenší z trojice bytových domů obsahuje byty s dispozicí 3kk, ostatní dva domy obsahují větší byty s dispozicí 4kk. Spodní byty přímo navazují na společnou zelenou zahradu. Jsou jakousi zátočinou - prvním útesem, o který zeleň z protějšího parku zastaví a v menších vlnách se vlije až do jejich útrob. Mají přímý vstup do malé soukromé zahrady, oddělené porostlou treláží. Vzniklý intimní prostor disponuje venkovní vířivkou a samostatně stojící saunou. Další zálivy vznikají v nárožích teras, obtékajících vyšší patra s byty. Terasy jsou zde místem zpola venkovního posezení, doplňuje je plně funkční venkovní kuchyně, v příjemném skrytu vnější popínavé stěny. Zvláštní pozornost jsme věnovali ložnicím, které navazují na vnitřní wellness (saunu a/nebo vířivku) a doplňuje je soukromá koupelna. Odpočinková zóna je tedy kompletní. Střešní byty jsou prostorově největší. Mají výsadu v podobě užívatelných střech, které jsou, zrovna jako vrcholky kopců, zcela zazeleněné. Z každého takového bytu je soukromá vegetační zahrada přístupná po schodišti, jež ústí v pahorek, začleněný do terénu. Součástí je také venkovní kuchyně a romantická vířivka pod širým nebem. Celkově rezidence o třech bytových domech v různé velikosti a výšce disponuje patnácti byty o dispozicích 3kk, resp. 4kk, s jednotně zamýšleným konceptem klidu a komfortu, v kontaktu s přírodou. Každá jednotka má obývací část, ložnici, jeden či dva dětské pokoje, v závislosti na velikosti dané věže, a dvě koupelny. Také wellness zónu a venkovní posezení, některé s venkovní kuchyní. Ke každému bytu je samozřejmý přístup výtahem či schodištěm ze společných podzemních garáží.

    • 
    • 
    • 
    • 
    • 

    Zobrazit méně o projektu Rezidenční komplex Sadová Zobrazit méně

  • Rodinný dům v CHKO

    soukromý investor, 2022

    

    Šumavskou krajinu definuje mimo široké husté lesy, pozvolné, oblé horizonty a rezavé rašeliništní vody, také typická architektura, formována horskými podmínkami. Bíle omítnuté, dřevem chráněné, široké chalupy s tlustými zdmi a střešními šindeli, také přiléhající hospodářské dřevostavby s mnohdy zdobenými štíty, udaly v historii tradici osídleným koutům Šumavy. Pravidla pro nově vznikající stavby v Národním parku jsou tudíž pochopitelně striktní. Při práci na návrhu rodinného domu v jedné šumavské vesnici jsme však mantinelů zkusili využít. Namísto repliky historické chalupy přemýšlíme soudobě a v citlivé návaznosti na místní stavební historii předkládáme naši představu o současném šumavském domě, odrážející dobu svého vzniku a reflektující pravidla NP. Nízká, povrchově jednolitá stavba v přírodní patině, částečně zapuštěná do terénu, je velmi nenápadná a pohledově koresponduje s okolní krajinou. Rekreační dům měl mít svou největší kvalitu právě v propojení s přírodou i při typicky šumavském nepříznivém počasí. Část domu je proto prosklená a s transparentními prostory napojenými na okolí zde celkově pracujeme. Zvláštní požadavek na možnost kombinovaného užívání jednotlivých částí jsme chtěli pojmout především prakticky a esteticky, výsledné řešení je však i velmi hospodárné. Výsledkem práce s prvky, jež pozemek nabízel, je přirozeně působící dům, přístupný pro více generací s mnoha možnostmi užívání, oslavující výhledy do krásné lokality nedotčených, modravých lesů. Investoři a budoucí rezidenti přišli s vizí „být na horách i vevnitř“, tedy mít přímý kontakt se Šumavou i v zimním období. Zalesněný pozemek vyzýval k propojení interiéru domu s okolní přírodou. Přímé sousedství s dalším RD a přidružená veřejná cesta k tomu však nebyly přívětivé a motivovaly nás k důslednější práci s morfologií, umístěním a orientací domu. Dům jsme umístili k nejvzdálenější straně pozemku, kde jsme zároveň mohli využít svažité terénní vlny a zčásti dům zapustit. Vznikl tak výhodný odklon od středu obce a částečné skrytí pohledům z blízké turistické cesty. Přízemí skryté za terénní vlnou jsme mohli nerušeně prosklít, odvrácenou stranu domu využít k umístění wellness zóny a interiér otevřít přímému pohledu do lesa. Důležitým bodem zadání bylo též vnitřní členění rekreačního domu, adaptovatelného k trvalému pobytu rodičů v jedné své části, další část měla zahrnovat rekreační prostory pro děti a jejich rodiny. Zároveň měl být dům otevřen návštěvám přátel, sdílejících majitelovo nadšení pro film. Proto zde významně působila myšlenka, jak místo zároveň přizpůsobit nárazovému navýšení kapacity. Původní představu dvou domů na pozemku jsme posunuli k řešení jednoho domu o dvou hmotách. Separátní křídla domu nabízí ústraní, propojení mezi nimi pak tvoří místo k setkávání - obývací prostor přináší propojení nejen interní, ale díky plnému prosklení i vizuální mezi domem a přírodou. Skleněné stěny jako uzavřená pergola téměř nepostřehnutelně, avšak účinně chrání před chladem, který je na Šumavě po většinu roku. V teplých měsících je možné prosklení otevřít a pobývat venku chráněni střechou před deštěm i ostrým sluncem. Rozdělení domu do dvou hmot se spojovacím obytným prostorem umožňuje vytápět jen zvolenou část domu. Vzali jsme v potaz i fakt, že jsme v horách, dům tak poskytuje dostatek úložných prostor pro sportovní vybavení. Důležitou součástí je také domácí wellness, které může být zejména po sportu příjemné. Celý projekt byl zkrátka o synchronizaci a schopnosti vše skloubit. O přizpůsobení stavby požadavkům zadavatelů, regulím NP Šumava a profilu vlastního okolí. O práci s krajinou, jejíž krásu jsme chtěli vyzdvihnout, a s výjevy obce, které bylo třeba lehce odclonit. Protože jde o prostor Národního parku a ptačí oblasti, podmínky jasně definovaly formu, jakou má dům mít. Pravidly pro vnější podobu domu jsme se nechtěli cítit svázáni, proto jsme se jich pokusili využít a navrhnout dům, kombinující tradiční i současný pohled. Zvolili jsme archetypální typ horského domu se sedlovou střechou, dům tedy vychází z místního rukopisu, přesto však nekopíruje historismy. K místu jsme dále odkázali charakteristickými materiály a pohledově dům zjednodušili, aby lehce splýval se syrovým horským porostem v okolí. Vnější materiál fasády splývající se střechou je pouze jeden, z místně specifických, dřevěných šindelů. Prokládají je široká okna a integrovaný prosklený obývací prostor. Jak se bude šindelová fasáda vlivem meteorologických podmínek postupně měnit, podobně přirozeným procesům lesního porostu, začlení se do svého okolí ještě více. Tato fasádní úprava asociuje povrch šišky, odkazující k okolním hustým lesům. Charakter fasády současně prostupuje proskleným krčkem dovnitř, pokračuje na vnitřních stěnách a stírá tím hranice mezi interiérem a exteriérem. Pohledově tedy nejen zvenku, ale též zevnitř působí jako jeden kontinuální prostor a průhled přírodou. Konstrukce je částečně dřevostavbou z masivních dřevěných panelů. Dům o dvou hmotách do tvaru „L“ je umístěn severozápadně, většina zahrady se tím zachovala nezastíněna. Využit je též morfologický profil a dům je částečně zasazen do mírného svahu, natočen tak, aby jeho obyvatelná a relaxační část byla zakryta a vzbuzovala pocit intimity. Do přilehlého lesa jsou tedy orientovány všechny obytné místnosti v přízemí spolu s wellness prostory, přesahujícími ven. Ty zahrnují krytou terasu s variabilní, plně roztažitelnou stěnou, saunu s výhledem, a venkovní ochlazovací jezírko jako přirozenou součást polodivoké horské zahrady. Relaxační zónu završuje malý lesík v rohu pozemku. Opakující se transparentnost pro pocit stálého spojení s přírodou tvoří široké plochy francouzských oken a otevřené průhledy nitrem domu. Doplněno vybavením v současném uživatelském standardu, přírodních materiálech a barvách. Interiér tak opět pohledově navazuje na zahradu, která následně pokračuje v divokou přírodu za hranicemi pozemku. Dům je převážně přízemní, prostorná přízemní kuchyň však přesahuje přes celou výšku domu a otevírá se rodinnému soužití. V každém rameni domu je též podkrovní patro - jedno coby malý promítací sál se sousedícím hostinským pokojem, druhé je projektováno jako útulná ložnice rodičů. Z těchto podkroví se otevírají pohledy na okolní kopce. Panoramatický štít v ložnici je vytvořen po vzoru šumavských stodol, kde se seno sušilo v příčnými průduchy větraném podkroví. Kvůli výhledu je celá stěna prosklená a pro pocit soukromí doplněna příčnými lamely, které při pohledu zvenku suplují žaluzie a zároveň pocitově neruší při pohledu zevnitř ven. Na přístupové straně domu, ve vnitřním úhlu písmene „L“, se rozprostírá zahrada. Zvláštní váhu zde má listnatý strom, který jsme umístili tak, aby v létě poskytoval potřebný stín, v zimě skrz holé větve zase průhledy směrem k romantickým základům bývalého kostela. Přístup od vstupu na pozemek k domu vede po dřevěném chodníčku, podobnému typickým povalovým chodníčkům skrz šumavská rašeliniště.

    Více info o projektu Rodinný dům v CHKO Více info

    Šumavskou krajinu definuje mimo široké husté lesy, pozvolné, oblé horizonty a rezavé rašeliništní vody, také typická architektura, formována horskými podmínkami. Bíle omítnuté, dřevem chráněné, široké chalupy s tlustými zdmi a střešními šindeli, také přiléhající hospodářské dřevostavby s mnohdy zdobenými štíty, udaly v historii tradici osídleným koutům Šumavy. Pravidla pro nově vznikající stavby v Národním parku jsou tudíž pochopitelně striktní. Při práci na návrhu rodinného domu v jedné šumavské vesnici jsme však mantinelů zkusili využít. Namísto repliky historické chalupy přemýšlíme soudobě a v citlivé návaznosti na místní stavební historii předkládáme naši představu o současném šumavském domě, odrážející dobu svého vzniku a reflektující pravidla NP. Nízká, povrchově jednolitá stavba v přírodní patině, částečně zapuštěná do terénu, je velmi nenápadná a pohledově koresponduje s okolní krajinou. Rekreační dům měl mít svou největší kvalitu právě v propojení s přírodou i při typicky šumavském nepříznivém počasí. Část domu je proto prosklená a s transparentními prostory napojenými na okolí zde celkově pracujeme. Zvláštní požadavek na možnost kombinovaného užívání jednotlivých částí jsme chtěli pojmout především prakticky a esteticky, výsledné řešení je však i velmi hospodárné. Výsledkem práce s prvky, jež pozemek nabízel, je přirozeně působící dům, přístupný pro více generací s mnoha možnostmi užívání, oslavující výhledy do krásné lokality nedotčených, modravých lesů. Investoři a budoucí rezidenti přišli s vizí „být na horách i vevnitř“, tedy mít přímý kontakt se Šumavou i v zimním období. Zalesněný pozemek vyzýval k propojení interiéru domu s okolní přírodou. Přímé sousedství s dalším RD a přidružená veřejná cesta k tomu však nebyly přívětivé a motivovaly nás k důslednější práci s morfologií, umístěním a orientací domu. Dům jsme umístili k nejvzdálenější straně pozemku, kde jsme zároveň mohli využít svažité terénní vlny a zčásti dům zapustit. Vznikl tak výhodný odklon od středu obce a částečné skrytí pohledům z blízké turistické cesty. Přízemí skryté za terénní vlnou jsme mohli nerušeně prosklít, odvrácenou stranu domu využít k umístění wellness zóny a interiér otevřít přímému pohledu do lesa. Důležitým bodem zadání bylo též vnitřní členění rekreačního domu, adaptovatelného k trvalému pobytu rodičů v jedné své části, další část měla zahrnovat rekreační prostory pro děti a jejich rodiny. Zároveň měl být dům otevřen návštěvám přátel, sdílejících majitelovo nadšení pro film. Proto zde významně působila myšlenka, jak místo zároveň přizpůsobit nárazovému navýšení kapacity. Původní představu dvou domů na pozemku jsme posunuli k řešení jednoho domu o dvou hmotách. Separátní křídla domu nabízí ústraní, propojení mezi nimi pak tvoří místo k setkávání - obývací prostor přináší propojení nejen interní, ale díky plnému prosklení i vizuální mezi domem a přírodou. Skleněné stěny jako uzavřená pergola téměř nepostřehnutelně, avšak účinně chrání před chladem, který je na Šumavě po většinu roku. V teplých měsících je možné prosklení otevřít a pobývat venku chráněni střechou před deštěm i ostrým sluncem. Rozdělení domu do dvou hmot se spojovacím obytným prostorem umožňuje vytápět jen zvolenou část domu. Vzali jsme v potaz i fakt, že jsme v horách, dům tak poskytuje dostatek úložných prostor pro sportovní vybavení. Důležitou součástí je také domácí wellness, které může být zejména po sportu příjemné. Celý projekt byl zkrátka o synchronizaci a schopnosti vše skloubit. O přizpůsobení stavby požadavkům zadavatelů, regulím NP Šumava a profilu vlastního okolí. O práci s krajinou, jejíž krásu jsme chtěli vyzdvihnout, a s výjevy obce, které bylo třeba lehce odclonit. Protože jde o prostor Národního parku a ptačí oblasti, podmínky jasně definovaly formu, jakou má dům mít. Pravidly pro vnější podobu domu jsme se nechtěli cítit svázáni, proto jsme se jich pokusili využít a navrhnout dům, kombinující tradiční i současný pohled. Zvolili jsme archetypální typ horského domu se sedlovou střechou, dům tedy vychází z místního rukopisu, přesto však nekopíruje historismy. K místu jsme dále odkázali charakteristickými materiály a pohledově dům zjednodušili, aby lehce splýval se syrovým horským porostem v okolí. Vnější materiál fasády splývající se střechou je pouze jeden, z místně specifických, dřevěných šindelů. Prokládají je široká okna a integrovaný prosklený obývací prostor. Jak se bude šindelová fasáda vlivem meteorologických podmínek postupně měnit, podobně přirozeným procesům lesního porostu, začlení se do svého okolí ještě více. Tato fasádní úprava asociuje povrch šišky, odkazující k okolním hustým lesům. Charakter fasády současně prostupuje proskleným krčkem dovnitř, pokračuje na vnitřních stěnách a stírá tím hranice mezi interiérem a exteriérem. Pohledově tedy nejen zvenku, ale též zevnitř působí jako jeden kontinuální prostor a průhled přírodou. Konstrukce je částečně dřevostavbou z masivních dřevěných panelů. Dům o dvou hmotách do tvaru „L“ je umístěn severozápadně, většina zahrady se tím zachovala nezastíněna. Využit je též morfologický profil a dům je částečně zasazen do mírného svahu, natočen tak, aby jeho obyvatelná a relaxační část byla zakryta a vzbuzovala pocit intimity. Do přilehlého lesa jsou tedy orientovány všechny obytné místnosti v přízemí spolu s wellness prostory, přesahujícími ven. Ty zahrnují krytou terasu s variabilní, plně roztažitelnou stěnou, saunu s výhledem, a venkovní ochlazovací jezírko jako přirozenou součást polodivoké horské zahrady. Relaxační zónu završuje malý lesík v rohu pozemku. Opakující se transparentnost pro pocit stálého spojení s přírodou tvoří široké plochy francouzských oken a otevřené průhledy nitrem domu. Doplněno vybavením v současném uživatelském standardu, přírodních materiálech a barvách. Interiér tak opět pohledově navazuje na zahradu, která následně pokračuje v divokou přírodu za hranicemi pozemku. Dům je převážně přízemní, prostorná přízemní kuchyň však přesahuje přes celou výšku domu a otevírá se rodinnému soužití. V každém rameni domu je též podkrovní patro - jedno coby malý promítací sál se sousedícím hostinským pokojem, druhé je projektováno jako útulná ložnice rodičů. Z těchto podkroví se otevírají pohledy na okolní kopce. Panoramatický štít v ložnici je vytvořen po vzoru šumavských stodol, kde se seno sušilo v příčnými průduchy větraném podkroví. Kvůli výhledu je celá stěna prosklená a pro pocit soukromí doplněna příčnými lamely, které při pohledu zvenku suplují žaluzie a zároveň pocitově neruší při pohledu zevnitř ven. Na přístupové straně domu, ve vnitřním úhlu písmene „L“, se rozprostírá zahrada. Zvláštní váhu zde má listnatý strom, který jsme umístili tak, aby v létě poskytoval potřebný stín, v zimě skrz holé větve zase průhledy směrem k romantickým základům bývalého kostela. Přístup od vstupu na pozemek k domu vede po dřevěném chodníčku, podobnému typickým povalovým chodníčkům skrz šumavská rašeliniště.

    • 
    • 
    • 

    Zobrazit méně o projektu Rodinný dům v CHKO Zobrazit méně