Detail kreativce

Francek, mladý malíř František Kupka, vyrůstá v mystické a spiritismem prodchnuté oblasti podhůří Orlických hor, v regionu zvláštních amatérských spisovatelů a umělců a krajině protkané velkorysým barokním uměním. Představujeme Vám Kupku v možná nejkřehčím a nejdůležitějším období jeho života – dospívání. Je mu patnáct let, je hluboce citlivý a má bohatý vnitřní svět. V krátkém magicko-realistickém filmu se na pozadí českého venkova z konce 19. století rodí budoucí malíř, který zápasí s okolím i se sebou samým.

Třiadvacetiletá vrcholová sportovkyně Andrea se připravuje na olympijské hry v Atlantě. Jako mistryně republiky ve skoku do vody nic jiného než tvrdý svět tréninků a závodů nezná. Až do chvíle, než si poraní páteř. Její sportovní kariéra náhle končí. Touha po úspěchu ji ale přivede ke kariéře pornoherečky. Stejně jako své tělo ovládala a využívala ve sportu, využívá jej při natáčení pornofilmů. Má slávu, peníze, komfortní život, nezávislost. Nakonec ale přece jen musí zpomalit… Film je inspirován příběhem Andrey Absolonové, která byla v 90. letech jednou z našich nejúspěšnějších skokanek do vody a posléze neméně úspěšnou pornoherečkou Leou De Mae.

Režisérka Natálie Císařovská pomocí archivních dokumentů (fotografií, korespondence, článků, dobových ilustrací i filmových záběrů) a hraných rekonstrukcí představuje Milenu Jesenskou nikoli jako mramorovou hrdinku, ale jako ženu z masa a kostí. Vyzdvihuje její občanskou statečnost zejména v kritické době 30. let 20. století, kdy svými články povzbuzovala obyvatelstvo v době politické krize, a zároveň se snažila čelit nástupu nacionalismu a nenávisti. Myšlenky Jesenské jsou velmi moderní a aktuální dodnes.

Film “Až zapadne Slunce” se zabývá otázkou svobody, identity a seberealizování se v partnerském vztahu. S humorem a poetikou řeší vážné věci. V partnerském vztahu je někdy lehké ztratit sama sebe, a přestat si věřit. Obzvlášť když je váš partner silný, nabubřelý a charismatický kolos.

Francek, mladý malíř František Kupka, vyrůstá v mystické a spiritismem prodchnuté oblasti podhůří Orlických hor, v regionu zvláštních amatérských spisovatelů a umělců a krajině protkané velkorysým barokním uměním. Představujeme Vám Kupku v možná nejkřehčím a nejdůležitějším období jeho života – dospívání. Je mu patnáct let, je hluboce citlivý a má bohatý vnitřní svět. V krátkém magicko-realistickém filmu se na pozadí českého venkova z konce 19. století rodí budoucí malíř, který zápasí s okolím i se sebou samým.

Třiadvacetiletá vrcholová sportovkyně Andrea se připravuje na olympijské hry v Atlantě. Jako mistryně republiky ve skoku do vody nic jiného než tvrdý svět tréninků a závodů nezná. Až do chvíle, než si poraní páteř. Její sportovní kariéra náhle končí. Touha po úspěchu ji ale přivede ke kariéře pornoherečky. Stejně jako své tělo ovládala a využívala ve sportu, využívá jej při natáčení pornofilmů. Má slávu, peníze, komfortní život, nezávislost. Nakonec ale přece jen musí zpomalit… Film je inspirován příběhem Andrey Absolonové, která byla v 90. letech jednou z našich nejúspěšnějších skokanek do vody a posléze neméně úspěšnou pornoherečkou Leou De Mae.

Zamrazení vajíček se stalo fenoménem doby, díky němuž ženy odsouvají plození potomků za hranici přirozeného početí. V České republice máme již téměř padesát center, kde se tyto zákroky provádějí. Navíc po vlně pandemie se počet žen, které podstoupily tento zákrok, zpětinásobil. Aktuálně se tedy jedná o nepřehlédnutelný demografický jev, který se významně podílí na vývoji populačního přírůstku. Dlouhodobě ale statistiky příliš optimismu nevzbuzují: v roce 2020 se v Česku narodilo necelých sto dvanáct tisíc dětí. Odhady hovoří, že v roce 2030 se jich narodí ještě méně, zhruba devadesát tisíc. Z dat dále vyplývá, že i když se v Česku zvyšuje průměrný věk žen při narození prvního dítěte, je pořád nižší než v Evropské unii. Dá se tedy předpokládat, že zvyšování věku prvorodiček bude pokračovat, a to i díky social freezingu. Kam až tento trend může dojít?!

Dva jarní dny v Praze. Anna je osmnáctiletá gymnazistka, která se cítí být jiná než její naivní spolužačky. Je zamilovaná do staršího milence, malíře Davida. Během noci u něj v ateliéru se ale dozví smutnou zprávu, na kterou neví, jak reagovat. Je to první vážná zkušenost v jejím životě, ale ona na ní možná není ještě připravená. Možná je blíž svým spolužačkám, než si myslela. Filmová báseň, propletená impresemi a malými situacemi, které odráží stav Anniny duše. Město jako zrcadlo našich pocitů.

Režisérka Natálie Císařovská pomocí archivních dokumentů (fotografií, korespondence, článků, dobových ilustrací i filmových záběrů) a hraných rekonstrukcí představuje Milenu Jesenskou nikoli jako mramorovou hrdinku, ale jako ženu z masa a kostí. Vyzdvihuje její občanskou statečnost zejména v kritické době 30. let 20. století, kdy svými články povzbuzovala obyvatelstvo v době politické krize, a zároveň se snažila čelit nástupu nacionalismu a nenávisti. Myšlenky Jesenské jsou velmi moderní a aktuální dodnes.

Magda je Češka, Loic Francouz. Nastal čas, aby Magda, která s Loicem žije v Paříži, představila svého milého své rodině. Oběd u prarodičů, kam se Loicovi již od začátku nechce, neskončí zrovna dobře. Mohou za to kulturní rozdíly? Nebo snad ten věkový? Možná jde spíš o tvrdohlavost každého z nich. A ani babiččina výborná kuchyně nedokáže zabránit výbuchu.

Umírání se týká každého z nás. Přesto zůstává v naší společnosti tabu. Jaké jsou možnosti paliativní péče pro důstojné umírání v Česku? ... Umírat dobře. Co to znamená? Ptáme se a zkoumáme přístup špičkových odborníků ve třech českých institucích. Dostáváme se i do těch nejintimnějších situací spojených s odcházením ze života. Primářka Katarína Vlčková z Cesty domů navštěvuje a pečuje o své klienty v jejich domovech. Příkladem je rodina Radka V., kde manželka Lucie a dcerka Terezka obklopili tatínka vytrvalou péčí a mohou tak poslední okamžiky jeho života trávit pospolu jako rodina, v klidu domova. Doktor Adam Houska se zase pokouší se svým Podpůrným a paliativním týmem ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady vytvořit pro své pacienty „bublinu“ bezpečí. Nemocniční prostředí totiž není k umírání úplně stavěné. Nabízí i tzv. ranou paliativní péči, v níž jde hlavně o to, aby pacientka s nevyléčitelnou nemocí porozuměla tomu, jaká je její diagnóza a prognóza, a co jí lékaři v nemocnici mohou nabídnout. Nabízí jí pocit bezpečí a někoho, o koho se v té velké mašinérii může opřít. Ředitelka hospice sv. Štěpána Monika Marková a její vrchní sestra Martina Vojtíšková zase dokazují, že hospic není studené, smutné místo. Žije se tu aktivně, kvalitně a do poslední chvilky... Umírání se týká nás všech a měli bychom ho brát jako příležitost ujasnit si, jaký život jsme prožili, najít prostor ke smíření a odejít v klidu a pokoji.

Třiadvacetiletá vrcholová sportovkyně Andrea se připravuje na olympijské hry v Atlantě. Jako mistryně republiky ve skoku do vody nic jiného než tvrdý svět tréninků a závodů nezná. Až do chvíle, než si poraní páteř. Její sportovní kariéra náhle končí. Touha po úspěchu ji ale přivede ke kariéře pornoherečky. Stejně jako své tělo ovládala a využívala ve sportu, využívá jej při natáčení pornofilmů. Má slávu, peníze, komfortní život, nezávislost. Nakonec ale přece jen musí zpomalit… Film je inspirován příběhem Andrey Absolonové, která byla v 90. letech jednou z našich nejúspěšnějších skokanek do vody a posléze neméně úspěšnou pornoherečkou Leou De Mae.

Režisérka Natálie Císařovská pomocí archivních dokumentů (fotografií, korespondence, článků, dobových ilustrací i filmových záběrů) a hraných rekonstrukcí představuje Milenu Jesenskou nikoli jako mramorovou hrdinku, ale jako ženu z masa a kostí. Vyzdvihuje její občanskou statečnost zejména v kritické době 30. let 20. století, kdy svými články povzbuzovala obyvatelstvo v době politické krize, a zároveň se snažila čelit nástupu nacionalismu a nenávisti. Myšlenky Jesenské jsou velmi moderní a aktuální dodnes.