Detail kreativce

Teplice v období takzvané normalizace. Kdysi krásné lázeňské město, jemuž se přezdívalo Malá Paříž, je zdevastované, stejně jako celé severozápadní průmyslové pohraničí. Často je zahaluje hustý smog, v němž není vidět ani na dva metry. Jsou také baštou specifického punku a městem výjimečné alternativní kultury. Převážně v Teplicích se odehrává příběh Pavla a Renaty. Chtějí žít svobodně, v souladu se svými ideály. Do jejich životů však soustavně zasahuje represivní komunistický režim, pro který představují „závadovou mládež“. Nový snímek Karla Strachoty je založený na archivních záběrech a dobových materiálech dokumentujících tehdejší každodennost. Je mozaikou autentických situací a událostí, hlavní protagonisté mají reálné předobrazy. Film vrcholí demonstracemi, které v Teplicích kvůli katastrofálnímu znečištění životního prostředí začaly týden před 17. listopadem 1989 a které se následně proměnily v politické protesty. Listopadová revoluce začala na severu: lidé chtěli dýchat.

Adam Ondra patří mezi nejlepší sportovní lezce na světě. Dechberoucí souhru rukou a nohou předvádí na přírodních skalách i umělých stěnách. Přes tři roky natáčený dokument soustředěně sleduje jeho přípravu na LOH v Tokiu. Několikanásobný mistr světa tráví většinu dnů tréninkem a na dlouhé povídání nemá čas ani povahu. Promlouvá za něj symfonie vyrýsovaných svalů a přítelkyně Iva. Zatímco Adam šplhá do výšin, vyhrává závody a čelí rostoucímu tlaku médií a sponzorů, Iva vlastní lezeckou kariéru obětovala, aby jej mohla jistit ze země. Film intimních lidských detailů a spektakulárních přírodních celků zkoumá hranice fyzické zdatnosti i partnerské blízkosti.

Petrovi Kořínkovi je 21 let, pochází z Pardubic, poslouchá undergroundové kapely, čte samizdatové knihy, ve škole má problémy kvůli svým dlouhým vlasům. A sní o emigraci. Je totiž začátek roku 1989 a nic nenasvědčuje tomu, že by se v komunistickém Československu dočkal svobody. „Nedovedu si představit, že bych v tom policejním státě, kde o mém životě rozhoduje pořád někdo jiný, žil dál,“ píše rodičům v dopise, který hází do schránky chvíli před tím, než 7. února 1989 nasedá do vlaku mířícího do Paříže. Po několika krušných měsících v utečeneckém táboře nakonec získá pas, najde si práci a seznámí se i s vůdčí postavou českého exilu Pavlem Tigridem, přesto je mu ale smutno. Jen těžko se smiřuje s myšlenkou, že možná už nikdy neuvidí své rodiče a kamaráda Martina, s nimiž si pravidelně píše. Aspoň na dálku tak spolu prožívají pozvolný rozpad sovětského bloku, pád Berlínské zdi a nakonec i studentské demonstrace ústící v sametovou revoluci. A také naděje i obavy z nejisté budoucnosti. Právě dopisy, které si Petr posílá se svými nejbližšími, jsou osnovou snímku Karla Strachoty přibližujícího fenomén emigrace. Kombinaci dopisů, archivních záběrů a dobových fotografií umocňují kresby, animace, a především výrazná hudební složka.

Tragikomedie Fridrika T. Fridrikssona vypráví o ambiciózním režisérovi, který právě dokončil film o starých lidech uprchlých z domova důchodců. Přes vkládané naděje jde o naprostý kasovní propadák. Jak zklamaný autor sám poznamenává, cílová skupina filmu je již zřejmě mrtvá nebo už nedokáže dojít do kina. Snímek je nicméně vřele přijat kritikou a režisér se upíná k nominaci na Oscara, která by ho mohla zachránit před bankrotem. Zároveň si povšimne zvláštního chování své matky: šaramantní osmdesátiletá Gogo začíná zapomínat. Nejprve se jedná o drobnosti, které však končí požárem nebo vytopením sousedů. Společně se svými sestrami se režisér rozhodne poslat Gogo do domova důchodců. Gogo se podobně jako postavy ze synova filmového propadáku DĚTI PŘÍRODY snaží utéct na svobodu…ale její mysl si s ní začíná čím dál více zahrávat. Fridrikssonova velká filmová pocta matce je odvážně upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti.

Adam Ondra patří mezi nejlepší sportovní lezce na světě. Dechberoucí souhru rukou a nohou předvádí na přírodních skalách i umělých stěnách. Přes tři roky natáčený dokument soustředěně sleduje jeho přípravu na LOH v Tokiu. Několikanásobný mistr světa tráví většinu dnů tréninkem a na dlouhé povídání nemá čas ani povahu. Promlouvá za něj symfonie vyrýsovaných svalů a přítelkyně Iva. Zatímco Adam šplhá do výšin, vyhrává závody a čelí rostoucímu tlaku médií a sponzorů, Iva vlastní lezeckou kariéru obětovala, aby jej mohla jistit ze země. Film intimních lidských detailů a spektakulárních přírodních celků zkoumá hranice fyzické zdatnosti i partnerské blízkosti.

Český vyšetřovatel Vladimír Dzuro v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince konfliktu v bývalé Jugoslávii, postavil ho před Mezinárodní trestní tribunál a po nejistém přešlapování světového společenství tak uvedl celé „soukolí spravedlnosti" do pohybu. Vyšetřováním válečných zločinů strávil deset let svého života, během kterých systematicky odhaloval nejtemnější momenty války. Takové příběhy uvíznou hluboko v paměti a teď se za nimi Vladimír Dzuro po dvaceti pěti letech vrací. Přijíždí na nejdůležitější místa svého vyšetřování v Chorvatsku, Srbsku a Bosně a Hercegovině. Spolu s ním nasloucháme fragmentům dávných příběhů a potkáváme klíčové osoby a svědky z jeho případů. On odjel a oni zůstali. A v jejich hlasech nezní jen bolestná vzpomínka na traumata války, ale i rozčarování. Všichni jako by čekali od mezinárodního zásahu víc. Jak se dá žít s dávnými démony? Měla a má spravedlnost vnesená zvnějšku význam a smysl?

První kroky mladých lidí do světa dobrovolnictví a zahraniční pomoci.

Dokumentární komedie o době velkých nadějí a ještě větších zklamáních, o divoké české cestě ke kapitalismu i o strmém vzestupu a hlubokém pádu. Zvláštní uznání poroty na MFDF Ji.hlava 2015.