Detail kreativce
Jan Rousek
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 04218507
Kontakt:
Jan Rousek
+420 604 712 501
janrousek@seznam.cz
O profilu kreativce
Jan Rousek absolvoval bakalářské a magisterské studium na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, kde v současnosti pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se režií dokumentárních filmů, dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí, pro kterou realizoval několik dokumentárních snímků. Jeho celovečerním filmovým debutem byl film Epocha mezi srpnem a listopadem, realizovaný v produkci GPO Platform.
Jan Rousek
Odkazy
Adresy
-
-
Sídlo:
Jaselská 316/14
Teplice 41503 -
Kontaktní adresa:
Jaselská 316/14
Teplice 41503
Ústecký kraj
-
Místa působnosti:
- Královéhradecký kraj
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Hlavní město Praha
- Plzeňský kraj
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- Kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Produkce audiovizuálního díla
-
Režisér AVD
-
Epocha mezi srpnem a listopadem
GPO Platform, 01/2019-11/2019
Dokument o tom, jak se legitimizoval a jak rozpadal komunistický režim ČSSR od srpna 1968 po listopad 1989 očima samotných představitelů tehdejší moci.
-
Fotografové smrti
Česká televize, 6/2020-12/2021
Dokumentární film zpracovává donedávna neznámé příběhy českých Němců, kteří se aktivně podíleli na holocaustu. Skupina jihočeských fotografů a jejich příbuzných se skrze mašinerii nacismu ve své kariéře postupně posouvá od portrétů ctihodných spoluobčanů z Českého Krumlova k portrétům lidí odsouzených k smrti, a nakonec se dostává i k roli samotných katů a mučitelů. Český Krumlov byl většinově německým městem, kde spolu po staletí mírumilovně žily různé národnosti. Pak ale přišla První republika, která toto malebné bohaté město zahrnula do projektu Československa. Řada místních Němců se s tím nikdy nesmířila, a hledala způsob, jak si uchovat své Němectví. Odpor ke zřízení republiky a vzestup nacismu podnítily mimo jiné několik fotografických asistentů, aby opustili ateliéry v rodném Krumlově a vydali se sloužit ideálům tisícileté říše – k nimž patřila eliminace „vadných“ lidí, kteří neměli už nadále kazit profil zdravé společnosti. Známý fotograf Karel Cudlín a lékař Milan Novák se vydávají na cestu střední Evropou, při níž pátrají po stopách krumlovských mladíků, kteří se nakonec, když fotografování už nebylo třeba, stali experty na likvidaci nevhodných lidí v koncentračních táborech. Dozvíme se o donedávna málo známém programu „T4“, který na počátku druhé světové války měl za úkol vykonávat euthanasii psychicky závadných osob. V té době se jednalo o „lékařskou“ akci, jenž měla za úkol zbavit lidstvo sociologicky nezařaditelných jedinců, a tito se před usmrcením „vědecky“ fotografovali. Válka však postupně smazala zábrany, a co se dříve ohánělo vědou, stalo se prostým vražděním, a v některých případech také mučením. Film pojednává o následcích eugeniky, slepé víry v autoritu i kladení „zdraví národa“ nad dobro jednotlivce, jenž se některým německým lékařům stalo novou Hippokratovou přísahou. Pojednává také o „malých lidech“ z Čech, kteří se z touhy vyhnout se frontě a zabezpečit si snadný výdělek stali experty na likvidaci svých bližních.
Dokumentární film zpracovává donedávna neznámé příběhy českých Němců, kteří se aktivně podíleli na holocaustu. Skupina jihočeských fotografů a jejich příbuzných se skrze mašinerii nacismu ve své kariéře postupně posouvá od portrétů ctihodných spoluobčanů z Českého Krumlova k portrétům lidí odsouzených k smrti, a nakonec se dostává i k roli samotných katů a mučitelů. Český Krumlov byl většinově německým městem, kde spolu po staletí mírumilovně žily různé národnosti. Pak ale přišla První republika, která toto malebné bohaté město zahrnula do projektu Československa. Řada místních Němců se s tím nikdy nesmířila, a hledala způsob, jak si uchovat své Němectví. Odpor ke zřízení republiky a vzestup nacismu podnítily mimo jiné několik fotografických asistentů, aby opustili ateliéry v rodném Krumlově a vydali se sloužit ideálům tisícileté říše – k nimž patřila eliminace „vadných“ lidí, kteří neměli už nadále kazit profil zdravé společnosti. Známý fotograf Karel Cudlín a lékař Milan Novák se vydávají na cestu střední Evropou, při níž pátrají po stopách krumlovských mladíků, kteří se nakonec, když fotografování už nebylo třeba, stali experty na likvidaci nevhodných lidí v koncentračních táborech. Dozvíme se o donedávna málo známém programu „T4“, který na počátku druhé světové války měl za úkol vykonávat euthanasii psychicky závadných osob. V té době se jednalo o „lékařskou“ akci, jenž měla za úkol zbavit lidstvo sociologicky nezařaditelných jedinců, a tito se před usmrcením „vědecky“ fotografovali. Válka však postupně smazala zábrany, a co se dříve ohánělo vědou, stalo se prostým vražděním, a v některých případech také mučením. Film pojednává o následcích eugeniky, slepé víry v autoritu i kladení „zdraví národa“ nad dobro jednotlivce, jenž se některým německým lékařům stalo novou Hippokratovou přísahou. Pojednává také o „malých lidech“ z Čech, kteří se z touhy vyhnout se frontě a zabezpečit si snadný výdělek stali experty na likvidaci svých bližních.
-
Lékař ve službách anděla smrti
Česká televize, 07/2022-11/2023
Ve chvíli, kdy se Berthold Epstein v Praze věnuje lékařské praxi, výzkumu plicních chorob, vede dětskou kliniku a přednáší na univerzitě, v Německu stoupá kariéra jiného lékaře. Josef Mengele těží z posedlosti rasovou čistotou a nacistickou eugenikou. Vstupuje do NSDAP a SS a vzhlíží k prof. Otmarovi von Veschuerovi, genetikovi Institutu pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu. Berthold Epstein v tu chvíli ještě nemůže tušit, jak osudově se jejich životy protnou a jak nelidské volbě bude vystaven. V roce 1939 Epstein přichází o profesuru i možnost vykonávat svou profesi, renomovanému lékaři ale přicházejí nabídky pokračovat v práci v Norsku a Švédsku. Zdá se, že židovskému osudu unikne. Mengele nastupuje do jednotky Waffen-SS Viking a je odvelen na ruskou frontu. Při pohledu na velké dějiny odrážející se v životech jejich aktérů se lze jen stěží ubránit otázkám, co by se stalo, kdyby se malé dílčí události odehrály jinak. Kdyby nebyl Mengele zraněn, kdyby nebyl prohlášen za nezpůsobilého další služby, kdyby ho jeho mentor Veschuer nedoporučil jako lékaře do tábora Osvětim-Březinka, kterou viděl jako jednu velkou lidskou laboratoř. Kdyby byl židovský lékař zvolil později neutrální Švédsko, a nikoli Norsko, které bylo roku 1942 obsazeno nacisty.
Ve chvíli, kdy se Berthold Epstein v Praze věnuje lékařské praxi, výzkumu plicních chorob, vede dětskou kliniku a přednáší na univerzitě, v Německu stoupá kariéra jiného lékaře. Josef Mengele těží z posedlosti rasovou čistotou a nacistickou eugenikou. Vstupuje do NSDAP a SS a vzhlíží k prof. Otmarovi von Veschuerovi, genetikovi Institutu pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu. Berthold Epstein v tu chvíli ještě nemůže tušit, jak osudově se jejich životy protnou a jak nelidské volbě bude vystaven. V roce 1939 Epstein přichází o profesuru i možnost vykonávat svou profesi, renomovanému lékaři ale přicházejí nabídky pokračovat v práci v Norsku a Švédsku. Zdá se, že židovskému osudu unikne. Mengele nastupuje do jednotky Waffen-SS Viking a je odvelen na ruskou frontu. Při pohledu na velké dějiny odrážející se v životech jejich aktérů se lze jen stěží ubránit otázkám, co by se stalo, kdyby se malé dílčí události odehrály jinak. Kdyby nebyl Mengele zraněn, kdyby nebyl prohlášen za nezpůsobilého další služby, kdyby ho jeho mentor Veschuer nedoporučil jako lékaře do tábora Osvětim-Březinka, kterou viděl jako jednu velkou lidskou laboratoř. Kdyby byl židovský lékař zvolil později neutrální Švédsko, a nikoli Norsko, které bylo roku 1942 obsazeno nacisty.
-
-
Lidové milice
Česká televize, 06/2018-12/2018
Film scenáristy a režiséra Jana Rouska se zabývá jednou z doposud opomíjených kapitol našich novodobých dějin. Jedná se o příběh Lidových milicí, který zároveň vypovídá o charakteru druhé poloviny československého dvacátého století. Milice vznikly na popud Komunistické strany Československa z jednotek závodních stráží a pod vedením Ústřední rady odborů působily již od května roku 1945. Během nástupu komunistů k moci v roce 1948 měly za úkol zastrašovat politické protivníky a ozbrojeně zasáhnout v případě, že by se převrat nedařilo naplnit očekávanými prostředky. Na základě rozkazů KSČ v následujících letech zasahovaly při tzv. ochraně hranic nebo například proti studentům, sedlákům, církvi nebo demonstracím v souvislosti s měnovou reformou. Jejich nasazení při protirežimních shromážděních v roce 1969 si vyžádalo oběti na lidských životech. Brutálně si počínaly také při demonstracích v letech 1988 a 1989, kdy přijely do Prahy připravené bránit hroutící se systém silou. Nejen uvedených událostí se týká Rouskův film plný zapomenutých či neznámých archivů, v němž se vedle historiků a pamětníků objevují také bývalí členové Lidových milicí, do kterých čtyřicet let dobrovolně vstupovaly desetitisíce žen a především mužů.
Film scenáristy a režiséra Jana Rouska se zabývá jednou z doposud opomíjených kapitol našich novodobých dějin. Jedná se o příběh Lidových milicí, který zároveň vypovídá o charakteru druhé poloviny československého dvacátého století. Milice vznikly na popud Komunistické strany Československa z jednotek závodních stráží a pod vedením Ústřední rady odborů působily již od května roku 1945. Během nástupu komunistů k moci v roce 1948 měly za úkol zastrašovat politické protivníky a ozbrojeně zasáhnout v případě, že by se převrat nedařilo naplnit očekávanými prostředky. Na základě rozkazů KSČ v následujících letech zasahovaly při tzv. ochraně hranic nebo například proti studentům, sedlákům, církvi nebo demonstracím v souvislosti s měnovou reformou. Jejich nasazení při protirežimních shromážděních v roce 1969 si vyžádalo oběti na lidských životech. Brutálně si počínaly také při demonstracích v letech 1988 a 1989, kdy přijely do Prahy připravené bránit hroutící se systém silou. Nejen uvedených událostí se týká Rouskův film plný zapomenutých či neznámých archivů, v němž se vedle historiků a pamětníků objevují také bývalí členové Lidových milicí, do kterých čtyřicet let dobrovolně vstupovaly desetitisíce žen a především mužů.
-
Sametová FAMU
Česká televize, 07/2019-10/2019
Dokumentární film Sametová FAMU je pohledem dnešní generace studentů na události roku 1989. Většina lidí zná pouze události 17. listopadu jako hlavní milník, kterým se vše „obrátilo“. Pravdou ale je, že studenti FAMU a dalších pražských škol se semkli již v průběhu roku, kdy jejich hněv vůči zkamenělému represivnímu režimu vzrůstal. Rok 1989 pro ně začal bouřlivě demonstracemi během Palachova týdne, pokračoval kulturními protesty kavárny AFFA a aktivitami na mezinárodním festivalu CILECT v Karlových Varech. Po událostech na Národní třídě vznikla mezi studenty myšlenka reagovat na policejní represi vysokoškolskou okupační stávkou a informovat veřejnost o událostech v Praze – tedy začít Studentské vysílání, nezávislé zpravodajství, se kterým se jim podařilo posléze dostat do Československé televize, která se tím – jako státní instituce tak trochu neuvěřitelně – připojila ke studentům. Studenti Jan Rousek a Lea Petříková shromáždili unikátní materiály, vzpomínky pamětníků a dochované archivy Studentského vysílání, oslovili také současné studenty AMU a UMPRUM, aby s nimi reflektovali tehdejší semknutost studentů uměleckých škol, kterou si prý v dnešním světě ani neumějí představit. Vzniklo tím jakési paralelní studentské vysílání, barvitá mnohovrstevnatá koláž přibližující étos doby, který v nás – doufejme – přece jenom pořád dýchá. Rozhodně dodnes dýchá z řady účinkujících, kterými jsou například Zdeněk Tyc, Ondřej Trojan, Eva Papoušková, Jan Hřebejk, Petr Jarchovský, Petr Kotek, Pavel Dobrovský, Pavel Lagner, Andrea Sedláčková a další.
Dokumentární film Sametová FAMU je pohledem dnešní generace studentů na události roku 1989. Většina lidí zná pouze události 17. listopadu jako hlavní milník, kterým se vše „obrátilo“. Pravdou ale je, že studenti FAMU a dalších pražských škol se semkli již v průběhu roku, kdy jejich hněv vůči zkamenělému represivnímu režimu vzrůstal. Rok 1989 pro ně začal bouřlivě demonstracemi během Palachova týdne, pokračoval kulturními protesty kavárny AFFA a aktivitami na mezinárodním festivalu CILECT v Karlových Varech. Po událostech na Národní třídě vznikla mezi studenty myšlenka reagovat na policejní represi vysokoškolskou okupační stávkou a informovat veřejnost o událostech v Praze – tedy začít Studentské vysílání, nezávislé zpravodajství, se kterým se jim podařilo posléze dostat do Československé televize, která se tím – jako státní instituce tak trochu neuvěřitelně – připojila ke studentům. Studenti Jan Rousek a Lea Petříková shromáždili unikátní materiály, vzpomínky pamětníků a dochované archivy Studentského vysílání, oslovili také současné studenty AMU a UMPRUM, aby s nimi reflektovali tehdejší semknutost studentů uměleckých škol, kterou si prý v dnešním světě ani neumějí představit. Vzniklo tím jakési paralelní studentské vysílání, barvitá mnohovrstevnatá koláž přibližující étos doby, který v nás – doufejme – přece jenom pořád dýchá. Rozhodně dodnes dýchá z řady účinkujících, kterými jsou například Zdeněk Tyc, Ondřej Trojan, Eva Papoušková, Jan Hřebejk, Petr Jarchovský, Petr Kotek, Pavel Dobrovský, Pavel Lagner, Andrea Sedláčková a další.
-
-
