Detail kreativce
Martin Ryšavý
Fyzická osoba podnikající na základě jiného než živnostenského zákona (např. autorský zákon č. 121/2000 Sb.,) disponující DIČ
Kontakt:
Martin Ryšavý
+420608365118
martin-rysavy@volny.cz
O profilu kreativce
filmová dramaturgie
dramaturg
Odkazy
Adresy
-
-
Sídlo:
Na Pozorce 1508 15
Praha 20 Horní Počernice 193 00 Hlavní město Praha -
Kontaktní adresa
Na Pozorce 1508 15
Praha 20 Horní Počernice 193 00
Hlavní město Praha
-
Místa působnosti:
- Královéhradecký kraj
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Hlavní město Praha
- Plzeňský kraj
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- Kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Produkce audiovizuálního díla
-
Režisér / režisérka AVD
-
Afoňka už nechce pást soby
total helpart, 2003
Celovečerní dokumentární film Afoňka už nechce pást soby režiséra Martina Ryšavého je hodinovým vyprávěním o syrovém životě příslušníků sibiřského národa Evenů žijícího ve Věrchojanských horách. Jeho hlavními postavami jsou mladý pastevec sobů Afanasij Konstantinov a jeho prateta Maria Jegorovna Kolesovová. Mladý sibiřský pastevec Afanasij už odmítá žít tradičním způsobem svých předků a lákají ho hodnoty moderního světa. Vítězný snímek Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2004 Etnografické objevování dokumentárním filmem umožňuje českému režisérovi Martinu Ryšavému formulovat osobně prožitou rozporuplnost sibiřské současnosti. V širokém záběru se dotýká základních otázek lidského údělu, společenských vztahů a osudu národa. Jeho snímek je poezií faktů složenou z pasáží výjevů z každodenních lidských úkonů a meditací v nekonečné krajině, kde se ale postupem času začaly střetávat tradičně přijímané hodnoty se středoevropským způsobem života. Zatímco si matka a babička přejí, aby příbuzní i po její smrti žili dál tradičním způsobem, mladý Afoňka pochybuje. Avšak osud mu nic jiného než život pastevce nenabízí.
Celovečerní dokumentární film Afoňka už nechce pást soby režiséra Martina Ryšavého je hodinovým vyprávěním o syrovém životě příslušníků sibiřského národa Evenů žijícího ve Věrchojanských horách. Jeho hlavními postavami jsou mladý pastevec sobů Afanasij Konstantinov a jeho prateta Maria Jegorovna Kolesovová. Mladý sibiřský pastevec Afanasij už odmítá žít tradičním způsobem svých předků a lákají ho hodnoty moderního světa. Vítězný snímek Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2004 Etnografické objevování dokumentárním filmem umožňuje českému režisérovi Martinu Ryšavému formulovat osobně prožitou rozporuplnost sibiřské současnosti. V širokém záběru se dotýká základních otázek lidského údělu, společenských vztahů a osudu národa. Jeho snímek je poezií faktů složenou z pasáží výjevů z každodenních lidských úkonů a meditací v nekonečné krajině, kde se ale postupem času začaly střetávat tradičně přijímané hodnoty se středoevropským způsobem života. Zatímco si matka a babička přejí, aby příbuzní i po její smrti žili dál tradičním způsobem, mladý Afoňka pochybuje. Avšak osud mu nic jiného než život pastevce nenabízí.
-
Kdo mě naučí půl znaku
Mildproduction, 2005
celovečerní dokumentární film. Vietnamským studentům byla od padesátých let poskytována stipendia na československých vysokých školách. Později další tisíce Vietnamců působily v učilištích a továrnách. Po roce 1989 tato pomoc skončila, ale bývalí studenti dodnes vzpomínají na zemi, která jim umožnila získat vzdělání v době, kdy na Vietnam dopadaly následky válek s Francií a Spojenými státy. Ačkoli v žádné jiné zemi na světě nežije srovnatelně velká skupina česky mluvících domorodých obyvatel, tak v současnosti Češi o Vietnamu, kde kvalifikovaní navrátilci z Evropy často tvoří místní elitu, nevědí takřka nic. Snímek vychází z každodenních situací a setkání, jež režisér zaznamenal mezi Vietnamci, kteří nějaký čas pobývali v Česku. Těsný kontakt je intenzivní svým pozorováním, politická situace zůstává spíše v pozadí. Film byl natočen v roce třicátého výročí konce vietnamsko-americké války, které se do filmu otiskne záznamem slavnostního tanečního vystoupení. Deníková forma umožňuje hluboký průnik do kulturních znaků prostředí, v nichž se režisér během svého tříměsíčního pobytu v Hanoji, Ho Či Minově městu a na vietnamském venkově ocitl. Vystudovaný biolog a scenárista Martin Ryšavý již řadu let rozvíjí osobitou dokumentaristickou metodu, s níž zkoumá Dálný východ a jíž proměňuje český etnografický film.
celovečerní dokumentární film. Vietnamským studentům byla od padesátých let poskytována stipendia na československých vysokých školách. Později další tisíce Vietnamců působily v učilištích a továrnách. Po roce 1989 tato pomoc skončila, ale bývalí studenti dodnes vzpomínají na zemi, která jim umožnila získat vzdělání v době, kdy na Vietnam dopadaly následky válek s Francií a Spojenými státy. Ačkoli v žádné jiné zemi na světě nežije srovnatelně velká skupina česky mluvících domorodých obyvatel, tak v současnosti Češi o Vietnamu, kde kvalifikovaní navrátilci z Evropy často tvoří místní elitu, nevědí takřka nic. Snímek vychází z každodenních situací a setkání, jež režisér zaznamenal mezi Vietnamci, kteří nějaký čas pobývali v Česku. Těsný kontakt je intenzivní svým pozorováním, politická situace zůstává spíše v pozadí. Film byl natočen v roce třicátého výročí konce vietnamsko-americké války, které se do filmu otiskne záznamem slavnostního tanečního vystoupení. Deníková forma umožňuje hluboký průnik do kulturních znaků prostředí, v nichž se režisér během svého tříměsíčního pobytu v Hanoji, Ho Či Minově městu a na vietnamském venkově ocitl. Vystudovaný biolog a scenárista Martin Ryšavý již řadu let rozvíjí osobitou dokumentaristickou metodu, s níž zkoumá Dálný východ a jíž proměňuje český etnografický film.
-
-
Kameraman / kameramanka AVD
-
Činoherní studio: Sezóna 50
Česká televize a CINEPOINT, 2022
Dokumentární film. Činoherní studio v Ústí nad Labem oslavilo v roce 2022 padesát let své existence. Za dobu svého působení si vydobylo nejen v severních Čechách, ale také v celorepublikovém kontextu postavení významné scény. Činoherní studio od počátku formovaly originální tvůrčí osobnosti, jejichž divadelní práce významem přesahovala severočeský region. Nemalou měrou k tomu přispělo i to, že za normalizace v Ústí působili špičkoví, ale v Praze politicky nežádoucí divadelníci. Po tříletém rozjezdovém období pod vedením Jaroslava Chundely nastala pod vedením Ivana Rajmonta nejslavnější éra Činoherního studia, která ho zařadila díky i občansky jasně formulovanému programu k nejprogresivnějším českým divadelním souborům. Kromě režisérů Evalda Schorma, Jana Grossmana, Jana Kačera a Ivana Rajmonta Činoherní studio v minulém století zásadně ovlivnili také překladatel Leoš Suchařípa, dramatici Karel Steigerwald, Alexandr Koenigsmark, Jaroslav Vostrý a plejáda později mimořádně slavných herců, mezi které patřili například Jiří Bartoška či Pavel Zedníček. Od odchodu Ivana Rajmonta do pražského Divadla Na zábradlí v roce 1986 se Činoherní studio stalo oblíbeným „startovacím“ angažmá mladých divadelníků, což této studiové scéně umožňuje držet tempo s dobou. Současným uměleckým šéfem Činoherního studia je režisér David Šiktanc. Veškeré turbulence spojené s výměnou uměleckých šéfů, ale také politických tlaků, o které nebyl Činoherák ošizen ani v současném období svobody, si k dnešnímu dni pamatuje asi jen jediný člen divadla, a to jevištní mistr Josef Kadeřábek, který do divadla nastoupil za éry Ivana Rajmonta. A právě Josefa Kadeřábka si vybral režisér Martin Ryšavý jako ústřední postavu svého autorského filmu věnovaného padesáté sezóně Činoherního studia.
Dokumentární film. Činoherní studio v Ústí nad Labem oslavilo v roce 2022 padesát let své existence. Za dobu svého působení si vydobylo nejen v severních Čechách, ale také v celorepublikovém kontextu postavení významné scény. Činoherní studio od počátku formovaly originální tvůrčí osobnosti, jejichž divadelní práce významem přesahovala severočeský region. Nemalou měrou k tomu přispělo i to, že za normalizace v Ústí působili špičkoví, ale v Praze politicky nežádoucí divadelníci. Po tříletém rozjezdovém období pod vedením Jaroslava Chundely nastala pod vedením Ivana Rajmonta nejslavnější éra Činoherního studia, která ho zařadila díky i občansky jasně formulovanému programu k nejprogresivnějším českým divadelním souborům. Kromě režisérů Evalda Schorma, Jana Grossmana, Jana Kačera a Ivana Rajmonta Činoherní studio v minulém století zásadně ovlivnili také překladatel Leoš Suchařípa, dramatici Karel Steigerwald, Alexandr Koenigsmark, Jaroslav Vostrý a plejáda později mimořádně slavných herců, mezi které patřili například Jiří Bartoška či Pavel Zedníček. Od odchodu Ivana Rajmonta do pražského Divadla Na zábradlí v roce 1986 se Činoherní studio stalo oblíbeným „startovacím“ angažmá mladých divadelníků, což této studiové scéně umožňuje držet tempo s dobou. Současným uměleckým šéfem Činoherního studia je režisér David Šiktanc. Veškeré turbulence spojené s výměnou uměleckých šéfů, ale také politických tlaků, o které nebyl Činoherák ošizen ani v současném období svobody, si k dnešnímu dni pamatuje asi jen jediný člen divadla, a to jevištní mistr Josef Kadeřábek, který do divadla nastoupil za éry Ivana Rajmonta. A právě Josefa Kadeřábka si vybral režisér Martin Ryšavý jako ústřední postavu svého autorského filmu věnovaného padesáté sezóně Činoherního studia.
-
Kdo mě naučí půl znaku
MILD production, 2005
elovečerní dokumentární film. Vietnamským studentům byla od padesátých let poskytována stipendia na československých vysokých školách. Později další tisíce Vietnamců působily v učilištích a továrnách. Po roce 1989 tato pomoc skončila, ale bývalí studenti dodnes vzpomínají na zemi, která jim umožnila získat vzdělání v době, kdy na Vietnam dopadaly následky válek s Francií a Spojenými státy. Ačkoli v žádné jiné zemi na světě nežije srovnatelně velká skupina česky mluvících domorodých obyvatel, tak v současnosti Češi o Vietnamu, kde kvalifikovaní navrátilci z Evropy často tvoří místní elitu, nevědí takřka nic. Snímek vychází z každodenních situací a setkání, jež režisér zaznamenal mezi Vietnamci, kteří nějaký čas pobývali v Česku. Těsný kontakt je intenzivní svým pozorováním, politická situace zůstává spíše v pozadí. Film byl natočen v roce třicátého výročí konce vietnamsko-americké války, které se do filmu otiskne záznamem slavnostního tanečního vystoupení. Deníková forma umožňuje hluboký průnik do kulturních znaků prostředí, v nichž se režisér během svého tříměsíčního pobytu v Hanoji, Ho Či Minově městu a na vietnamském venkově ocitl. Vystudovaný biolog a scenárista Martin Ryšavý již řadu let rozvíjí osobitou dokumentaristickou metodu, s níž zkoumá Dálný východ a jíž proměňuje český etnografický film.
elovečerní dokumentární film. Vietnamským studentům byla od padesátých let poskytována stipendia na československých vysokých školách. Později další tisíce Vietnamců působily v učilištích a továrnách. Po roce 1989 tato pomoc skončila, ale bývalí studenti dodnes vzpomínají na zemi, která jim umožnila získat vzdělání v době, kdy na Vietnam dopadaly následky válek s Francií a Spojenými státy. Ačkoli v žádné jiné zemi na světě nežije srovnatelně velká skupina česky mluvících domorodých obyvatel, tak v současnosti Češi o Vietnamu, kde kvalifikovaní navrátilci z Evropy často tvoří místní elitu, nevědí takřka nic. Snímek vychází z každodenních situací a setkání, jež režisér zaznamenal mezi Vietnamci, kteří nějaký čas pobývali v Česku. Těsný kontakt je intenzivní svým pozorováním, politická situace zůstává spíše v pozadí. Film byl natočen v roce třicátého výročí konce vietnamsko-americké války, které se do filmu otiskne záznamem slavnostního tanečního vystoupení. Deníková forma umožňuje hluboký průnik do kulturních znaků prostředí, v nichž se režisér během svého tříměsíčního pobytu v Hanoji, Ho Či Minově městu a na vietnamském venkově ocitl. Vystudovaný biolog a scenárista Martin Ryšavý již řadu let rozvíjí osobitou dokumentaristickou metodu, s níž zkoumá Dálný východ a jíž proměňuje český etnografický film.
-
-
Scenárista / scenáristka AVD
-
Co chytneš v žitě
Verbascum, 1997
scénář celovečerního filmu. Český film o lásce v každém věku, tajemstvích a nástrahách skrytých v obilném poli vznikl na základě úspěšného školního cvičení na FAMU, k němuž přibyly další dvě epizody. V první povídce Osina, odehrávající se v horkém dni začátku léta, se dvojice mladých lidí vydává hledat záhadné kruhy v obilí. To je skvělá příležitost, jak se blíže poznat a snad i zamilovat. V srpnovém příběhu Stoh prožije čtveřice kluků v tajném stohovém bunkru prázdninové dobrodružství s neznámou dívkou. Ta je za dodávky jídla a všelijaká další přilepšení odměňuje lekcemi v líbání. Podzimní epizoda Cesta zachycuje tíživé pocity starých novomanželů, kteří při nezdařeném návratu ze svatby uvíznou v rozblácené oranici... Iva Janžurová, ztělesňující statečnou nevěstu Jindřišku, získala za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Českého lva 1998
scénář celovečerního filmu. Český film o lásce v každém věku, tajemstvích a nástrahách skrytých v obilném poli vznikl na základě úspěšného školního cvičení na FAMU, k němuž přibyly další dvě epizody. V první povídce Osina, odehrávající se v horkém dni začátku léta, se dvojice mladých lidí vydává hledat záhadné kruhy v obilí. To je skvělá příležitost, jak se blíže poznat a snad i zamilovat. V srpnovém příběhu Stoh prožije čtveřice kluků v tajném stohovém bunkru prázdninové dobrodružství s neznámou dívkou. Ta je za dodávky jídla a všelijaká další přilepšení odměňuje lekcemi v líbání. Podzimní epizoda Cesta zachycuje tíživé pocity starých novomanželů, kteří při nezdařeném návratu ze svatby uvíznou v rozblácené oranici... Iva Janžurová, ztělesňující statečnou nevěstu Jindřišku, získala za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Českého lva 1998
-
Lesní chodci
Galina Šustová, 1999
scénář celovečerního filmu. I ve svém druhém hraném filmu, příběhu dvojice romantických tuláků, zůstává režisér Ivan Vojnár věrný tématu lidí z okraje společnosti, outsiderům a jejich společnému údělu vykořeněnosti a často i zmařeného života. Zaháleč a opilec s bohémskými sklony Rufus se seznámí s prodavačkou v bazaru Kateřinou a má s ní dítě Malého Rufuse. Jeho kamarád Čerčil, který mě také tuláctví v krvi, se zamiluje do mnohem mladší Gréty a má s ní dcerku Malou Grétu. Zatímco vztahy rodičů se rozbijí, vztah jejich dětí vznikne, až když jsou oba dospělí. A zdá se, že tulácké děti, které zdědily mnohé od svých otců, mají naději... Děj se odehrává v rozmezí zhruba dvaceti let. Režisér záměrně abstrahuje od konkrétního popisu doby a zříká se i vnějších znaků stárnutí dospělých hrdinů. Zároveň film bohatě strukturalizuje. Rámcem je vyprávění Malé Gréty, která jede vlakem navštívit Malého Rufuse do vězení. Vnitřním komentářem obohacují vyprávění i Rufus a Kateřina. Zařazeny jsou i Rufusovy psané deníkové záznamy. Klíčovým bodem je volba „dějiště“, tedy Ústí nad Labem a jeho okolí. Právě v zachycení reality průmyslového města a ve věrohodnosti pohybu postav v surové skutečnosti tkví hlavní síla snímku.
scénář celovečerního filmu. I ve svém druhém hraném filmu, příběhu dvojice romantických tuláků, zůstává režisér Ivan Vojnár věrný tématu lidí z okraje společnosti, outsiderům a jejich společnému údělu vykořeněnosti a často i zmařeného života. Zaháleč a opilec s bohémskými sklony Rufus se seznámí s prodavačkou v bazaru Kateřinou a má s ní dítě Malého Rufuse. Jeho kamarád Čerčil, který mě také tuláctví v krvi, se zamiluje do mnohem mladší Gréty a má s ní dcerku Malou Grétu. Zatímco vztahy rodičů se rozbijí, vztah jejich dětí vznikne, až když jsou oba dospělí. A zdá se, že tulácké děti, které zdědily mnohé od svých otců, mají naději... Děj se odehrává v rozmezí zhruba dvaceti let. Režisér záměrně abstrahuje od konkrétního popisu doby a zříká se i vnějších znaků stárnutí dospělých hrdinů. Zároveň film bohatě strukturalizuje. Rámcem je vyprávění Malé Gréty, která jede vlakem navštívit Malého Rufuse do vězení. Vnitřním komentářem obohacují vyprávění i Rufus a Kateřina. Zařazeny jsou i Rufusovy psané deníkové záznamy. Klíčovým bodem je volba „dějiště“, tedy Ústí nad Labem a jeho okolí. Právě v zachycení reality průmyslového města a ve věrohodnosti pohybu postav v surové skutečnosti tkví hlavní síla snímku.
-
-
Kolorista / koloristka (grader) AVD
-
Na vodě
Bionaut, 2015
Kombinovaný film dokumentární plus hraný. Snímek vyprávý příběh několika postav putujících po vodě i po cestách podkrušnohorskou krajinou a zároveň příběh zdejší přírody, která je sama v pohybu. Kombinuje hrané scény s postupy dokumentárního filmu. Tvůrce v něm promítá představy své i jiných lidí o tom, jak by krajina v severních Čechách měla vypadat. Všichni se přitom shodují, že by určitě měla být jiná, než je teď.
Kombinovaný film dokumentární plus hraný. Snímek vyprávý příběh několika postav putujících po vodě i po cestách podkrušnohorskou krajinou a zároveň příběh zdejší přírody, která je sama v pohybu. Kombinuje hrané scény s postupy dokumentárního filmu. Tvůrce v něm promítá představy své i jiných lidí o tom, jak by krajina v severních Čechách měla vypadat. Všichni se přitom shodují, že by určitě měla být jiná, než je teď.
-
Slepý Gulliver
backgroundfilms, 2016
Dokumentární film. Jeden z nejvýraznějších současných českých filmařů, držitel ocenění Magnesia Litera, Martin Ryšavý je ústřední postavou svého nového filmu. Aby mohl svou profesi filmaře cestujícího po vzdálených cizích krajích vykonávat i nadále, nechává si v pražské optice korigovat zrak. Filozoficky laděný cestopisný film z Ukrajiny a Ruska je přerušován vstupy z vyšetření zraku a rozprava s optikem slouží jako rámcová situace filmového vyprávění.
Dokumentární film. Jeden z nejvýraznějších současných českých filmařů, držitel ocenění Magnesia Litera, Martin Ryšavý je ústřední postavou svého nového filmu. Aby mohl svou profesi filmaře cestujícího po vzdálených cizích krajích vykonávat i nadále, nechává si v pražské optice korigovat zrak. Filozoficky laděný cestopisný film z Ukrajiny a Ruska je přerušován vstupy z vyšetření zraku a rozprava s optikem slouží jako rámcová situace filmového vyprávění.
-
-
Dramaturg / dramaturgyně AVD
-
Olympijský mezičas
Haruna Honcoop a D1 film, 2023
dramaturgie celovečerního dokumentárního filmu. Film Olympijský mezičas zkoumá odkaz Olympiád v Pekingu, Tokiu a Paříži, městech, která už Olympiádu absolvovala a jsou v “mezičase” příprav na nadcházející Olympiády. Vedle toho budeme prozkoumávat i trosky olympijských stadionů v Olympii a Athénách prostřednictvím fotoaparátu mladého čínského fotografa a urbex explorera Ťiang Šeng-ta, jehož vášní je dokumentování opuštěných a rozpadajících se míst. Probíhající výstavbu olympijské vesnice v Paříži sledujeme s místními obyvateli Rosou a Marcem, kteří jsou hlasitými odpůrci výstavby olympijské infrastruktury před okny jejich domu. Spolu s nimi do filmu zasahuje také režisérka Haruna Honcoop, která svým komentářem zasazuje jednotlivá místa do kontextu a v daných zemích hovoří s experty, architekty, zástupci olympijských výborů, ale i oponenty olympijských her. Film na ploše pěti let s odkazy do minulosti sleduje zásahy do urbanismu měst v podobě stadionů, které po třítýdenním svátku, kdy sportovci z celého světa stadiony opustí, zůstanou často ležet ladem úplně, nebo v tom lepším případě jsou dále využívány a případě najdou jiné uplatnění. Mají gigantické stavby Olympiády trvalé využití? Jaký je přínos Olympiád pro pořadatelská města a jejich země? Je pořádání Olympijských her udržitelné z urbanistického i ekonomického hlediska? Jaký mají megalomanské stavby smysl pro posílení prestiže státu?
dramaturgie celovečerního dokumentárního filmu. Film Olympijský mezičas zkoumá odkaz Olympiád v Pekingu, Tokiu a Paříži, městech, která už Olympiádu absolvovala a jsou v “mezičase” příprav na nadcházející Olympiády. Vedle toho budeme prozkoumávat i trosky olympijských stadionů v Olympii a Athénách prostřednictvím fotoaparátu mladého čínského fotografa a urbex explorera Ťiang Šeng-ta, jehož vášní je dokumentování opuštěných a rozpadajících se míst. Probíhající výstavbu olympijské vesnice v Paříži sledujeme s místními obyvateli Rosou a Marcem, kteří jsou hlasitými odpůrci výstavby olympijské infrastruktury před okny jejich domu. Spolu s nimi do filmu zasahuje také režisérka Haruna Honcoop, která svým komentářem zasazuje jednotlivá místa do kontextu a v daných zemích hovoří s experty, architekty, zástupci olympijských výborů, ale i oponenty olympijských her. Film na ploše pěti let s odkazy do minulosti sleduje zásahy do urbanismu měst v podobě stadionů, které po třítýdenním svátku, kdy sportovci z celého světa stadiony opustí, zůstanou často ležet ladem úplně, nebo v tom lepším případě jsou dále využívány a případě najdou jiné uplatnění. Mají gigantické stavby Olympiády trvalé využití? Jaký je přínos Olympiád pro pořadatelská města a jejich země? Je pořádání Olympijských her udržitelné z urbanistického i ekonomického hlediska? Jaký mají megalomanské stavby smysl pro posílení prestiže státu?
-
Tancuj Matyldo
phoenix production, 2022 - 2023
dramaturgie scénáře celovečerního filmu. V příběhu inspirovaném skutečnou událostí žije uzavřený Karel (Karel Roden) ve světě řádu a striktních pravidel, ve kterém nezbývá mnoho místa pro empatii. Svou extrovertní a bohémskou matku Matyldu (Regina Rázlová), bývalou barovou zpěvačku, navštěvuje víceméně z povinnosti. Matylda přijde nečekaně o byt a Karlovi nezbyde než ji vzít k sobě. Jejich soužití je ale pro něj katastrofou. Zvlášť když vyjde najevo, že u Matyldy propuká Alzheimerova choroba. Jako možné řešení se nabízí, že o svéráznou babičku bude pečovat Karlův syn Pavel (Antonio Šoposki), nezodpovědný floutek pohrdající otcovou profesí exekutora. Společná domácnost tří rozdílných temperamentů různých generací přináší řadu humorných momentů, s postupujícími příznaky nemoci spíš tragikomických. Na první pohled bezvýchodná situace převrátí rodině život vzhůru nohama, ale tím, že to nevzdají, udělají něco důležitého nejen pro Matyldu, ale i sami pro sebe.
dramaturgie scénáře celovečerního filmu. V příběhu inspirovaném skutečnou událostí žije uzavřený Karel (Karel Roden) ve světě řádu a striktních pravidel, ve kterém nezbývá mnoho místa pro empatii. Svou extrovertní a bohémskou matku Matyldu (Regina Rázlová), bývalou barovou zpěvačku, navštěvuje víceméně z povinnosti. Matylda přijde nečekaně o byt a Karlovi nezbyde než ji vzít k sobě. Jejich soužití je ale pro něj katastrofou. Zvlášť když vyjde najevo, že u Matyldy propuká Alzheimerova choroba. Jako možné řešení se nabízí, že o svéráznou babičku bude pečovat Karlův syn Pavel (Antonio Šoposki), nezodpovědný floutek pohrdající otcovou profesí exekutora. Společná domácnost tří rozdílných temperamentů různých generací přináší řadu humorných momentů, s postupujícími příznaky nemoci spíš tragikomických. Na první pohled bezvýchodná situace převrátí rodině život vzhůru nohama, ale tím, že to nevzdají, udělají něco důležitého nejen pro Matyldu, ale i sami pro sebe.
-
