Detail kreativce
Bc. Ivona Remundová
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 87061864
Kontakt:
Ivona Remundová
+420775138437
ivona.remundova@gmail.com
Adresy
-
-
Sídlo:
Spálená 85
Praha 11000 Hlavní město Praha -
Kontaktní adresa
Spálená 85
Praha 11000
Hlavní město Praha
-
Místa působnosti:
- Královéhradecký kraj
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Hlavní město Praha
- Plzeňský kraj
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- Kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Oblasti nabízených služeb
-
Film / Video / Televize
-
Příští stanice Hlavák
Český rozhlas, 03/2022-09/2022
Audiodokument o tom proč selhala humanitární pomoc na jaře roku 2022 v Praze na Hlavním nádraží. Autorka dokumentu Ivona Remundová se jako dobrovolnice Iniciativy Hlavák vydává na pražské Hlavní nádraží, na které přijíždějí váleční uprchlíci z Ukrajiny. Skrze další dvě dobrovolnice, Martinu a Martu, rozehrává příběh plný deziluze, kdy se z původního záměru pomáhat stalo něco úplně jiného. Proč dobrovolnice začaly pochybovat o tom, zda jejich práce má skutečně smysl?
Audiodokument o tom proč selhala humanitární pomoc na jaře roku 2022 v Praze na Hlavním nádraží. Autorka dokumentu Ivona Remundová se jako dobrovolnice Iniciativy Hlavák vydává na pražské Hlavní nádraží, na které přijíždějí váleční uprchlíci z Ukrajiny. Skrze další dvě dobrovolnice, Martinu a Martu, rozehrává příběh plný deziluze, kdy se z původního záměru pomáhat stalo něco úplně jiného. Proč dobrovolnice začaly pochybovat o tom, zda jejich práce má skutečně smysl?
-
Český žurnál - #sandravugandě
Česká televize, 01/2018-10/2019
Šestadvacetiletá influencerka a módní novinářka bosenského původu Sandra Kisič se na pozvání české neziskovky vypravila do Ugandy, aby na vlastní oči viděla, jak se afričtí domorodci potýkají ve své krajině s následky globálních klimatických změn. Ve městě Kabale a jeho okolí strávila deset dní. Společnost jí kromě místních obyvatel dělala holandská dobrovolnice, která je už na své několikáté misi a zasvěcuje Sandru do zvyklostí a pravidel misijních praktik. Sandra, z Česka a z Prahy zvyklá na komfortní život, se poprvé v životě setkává s chudobou a technologickou zaostalostí. Režisér Filip Remunda jako nestranný pozorovatel zachycuje střetávání navenek vzdálených, ale tváří v tvář výzvám globálního charakteru rovnocenných světů, a přináší svědectví o tom, jak se mnohdy idealistické představy o životě jiných komunit mění v tvrdou a drsnou realitu.
Šestadvacetiletá influencerka a módní novinářka bosenského původu Sandra Kisič se na pozvání české neziskovky vypravila do Ugandy, aby na vlastní oči viděla, jak se afričtí domorodci potýkají ve své krajině s následky globálních klimatických změn. Ve městě Kabale a jeho okolí strávila deset dní. Společnost jí kromě místních obyvatel dělala holandská dobrovolnice, která je už na své několikáté misi a zasvěcuje Sandru do zvyklostí a pravidel misijních praktik. Sandra, z Česka a z Prahy zvyklá na komfortní život, se poprvé v životě setkává s chudobou a technologickou zaostalostí. Režisér Filip Remunda jako nestranný pozorovatel zachycuje střetávání navenek vzdálených, ale tváří v tvář výzvám globálního charakteru rovnocenných světů, a přináší svědectví o tom, jak se mnohdy idealistické představy o životě jiných komunit mění v tvrdou a drsnou realitu.
-
-
Český žurnál - Slepice, virus a my
Česká televize, 01/2020-12/2020
Dokumentární film zaznamenává rodinnou pandemickou „reality show“, v níž jde o pokus poznat do detailu život slepic, zachráněných z velkochovu a adaptovaných zpět do venkovského života, na „vlastní dvorek“, a to vše za času koronaviru… Film začal vznikat během koronavirové krize, kdy se autoři filmu se svými třemi dětmi uchýlili na chalupu v Pošumaví. Při surfování na internetu děti narazí i na záběry z Wuchanského tržiště. Jsou šokovány, když vidí přeplněné klece plné koček a psů určených na porážku; kamera brouzdá tržištěm dál a objevuje rozporcované hady, krysy a další divoká zvířata včetně netopýrů. Z dalšího videa se děti dozvídají, že se koronavirus údajně rozšířil na tomto tržišti z divokých zvířat na lidi. Úvahy o vztahu lidí a zvířat je dovedou až k rozhodnutí chovat na chalupě slepice, podobně jako jejich místní sousedé. Rodiče koupí každému slepici z klecového chovu. Slepice jsou zubožené, vypadají jinak než slepice u sousedů na zahrádce. Děti zjišťují, proč tomu tak je. Dozvídají se detaily ze života slepic v klecích. Jejich otázky nepostrádají dětskou naivitu, o to víc jsou však naléhavé. Vycházíme z toho, že v době, kdy jde o život lidem, se dostávají práva zvířat do stínu. To však děti nezajímá a na základě příběhu svých slepic se chtějí dovědět víc o tom, proč se lidé na světě chovají ke zvířatům tak bezohledně. Den za dnem se děti učí o slepice starat, čerpají rady zkušených chovatelů ze sousedství. I s nimi se baví o vztahu člověka a zvířat. Je to dobrá příležitost zamyslet se nad rozdílem chovu hospodářských zvířat na vesnických dvorcích a velkochovech. V souvislosti s tím se čerství chovatelé slepic seznamují s politiky, kteří řeší zákon o zákazu klecových chovů slepic v Česku. Dokument je výjimečný tím, že společenské a ekologické téma zkoumá dětským pohledem, který je nejen emotivní, ale až překvapivě logický. Zachráněné slepice se na zahradě dětí mezitím zabydlely, dorůstá jim peří, začínají opět snášet vejce. V září začíná nový školní rok, děti se však kvůli druhé vlně pandemie ve škole moc neohřejí, vracejí se zpět na chalupu, starají se o rodiče, kteří mezitím onemocněli na koronavirus. A těší se, že na jaře zase pár slepic z velkochovu zachrání.
Dokumentární film zaznamenává rodinnou pandemickou „reality show“, v níž jde o pokus poznat do detailu život slepic, zachráněných z velkochovu a adaptovaných zpět do venkovského života, na „vlastní dvorek“, a to vše za času koronaviru… Film začal vznikat během koronavirové krize, kdy se autoři filmu se svými třemi dětmi uchýlili na chalupu v Pošumaví. Při surfování na internetu děti narazí i na záběry z Wuchanského tržiště. Jsou šokovány, když vidí přeplněné klece plné koček a psů určených na porážku; kamera brouzdá tržištěm dál a objevuje rozporcované hady, krysy a další divoká zvířata včetně netopýrů. Z dalšího videa se děti dozvídají, že se koronavirus údajně rozšířil na tomto tržišti z divokých zvířat na lidi. Úvahy o vztahu lidí a zvířat je dovedou až k rozhodnutí chovat na chalupě slepice, podobně jako jejich místní sousedé. Rodiče koupí každému slepici z klecového chovu. Slepice jsou zubožené, vypadají jinak než slepice u sousedů na zahrádce. Děti zjišťují, proč tomu tak je. Dozvídají se detaily ze života slepic v klecích. Jejich otázky nepostrádají dětskou naivitu, o to víc jsou však naléhavé. Vycházíme z toho, že v době, kdy jde o život lidem, se dostávají práva zvířat do stínu. To však děti nezajímá a na základě příběhu svých slepic se chtějí dovědět víc o tom, proč se lidé na světě chovají ke zvířatům tak bezohledně. Den za dnem se děti učí o slepice starat, čerpají rady zkušených chovatelů ze sousedství. I s nimi se baví o vztahu člověka a zvířat. Je to dobrá příležitost zamyslet se nad rozdílem chovu hospodářských zvířat na vesnických dvorcích a velkochovech. V souvislosti s tím se čerství chovatelé slepic seznamují s politiky, kteří řeší zákon o zákazu klecových chovů slepic v Česku. Dokument je výjimečný tím, že společenské a ekologické téma zkoumá dětským pohledem, který je nejen emotivní, ale až překvapivě logický. Zachráněné slepice se na zahradě dětí mezitím zabydlely, dorůstá jim peří, začínají opět snášet vejce. V září začíná nový školní rok, děti se však kvůli druhé vlně pandemie ve škole moc neohřejí, vracejí se zpět na chalupu, starají se o rodiče, kteří mezitím onemocněli na koronavirus. A těší se, že na jaře zase pár slepic z velkochovu zachrání.
-
-
Bydlení došlo
Český rozhlas Plus, 03/2023-09/2023
Petr a Jindřich žijí na ubytovně v pražské Michli, vlastní domov ztratili. Dočasné bydlení ale musí opustit, protože zařízení v Michli zřizovatel na léto zavírá. Vystěhovat se musí všichni tamní obyvatelé. Autorka dokumentu Ivona Remundová po dobu jednoho měsíce sledovala snahu sociálních pracovníků sehnat oběma pánům novou střechu nad hlavou. Volná místa na ubytovnách či azylových domech ale chybějí. Petrovi a Jindřichovi hrozí, že skončí na ulici.
Petr a Jindřich žijí na ubytovně v pražské Michli, vlastní domov ztratili. Dočasné bydlení ale musí opustit, protože zařízení v Michli zřizovatel na léto zavírá. Vystěhovat se musí všichni tamní obyvatelé. Autorka dokumentu Ivona Remundová po dobu jednoho měsíce sledovala snahu sociálních pracovníků sehnat oběma pánům novou střechu nad hlavou. Volná místa na ubytovnách či azylových domech ale chybějí. Petrovi a Jindřichovi hrozí, že skončí na ulici.
-
